Co prozradil vedoucí lékař záchranky?

Práce vedoucího lékaře operačního střediska Zdravotnické záchranné služby je jistě náročná. QAP se vydal přímo za MUDr. Jiřím Růžičkou, který pracuje nejen jako vedoucí lékař ale i na částečný úvazek na výjezdech záchranky. Prozradil nám, že do práce jezdí na koloběžce a má rád kvasnicové pivo.

Co vaše práce vedoucího lékaře obnáší a jak dlouho ji děláte?

"Ve funkci vedoucího lékaře jsem asi rok. Mám na starosti metodické vedení dispereček, dávat jim vlastně takový návod, jak se mají chovat k volajícím, jaký typ auta mají posílat na ta která zranění. Potom samozřejmě kontrolní činnost, zpěté vyhodnocování výjezdů, práce dispereček. Nechci nikoho buzerovat, ale to zpětné vyhodnocování je dobré pro zlepšení práce, uvědomění si chyb. Samozřejmě i jezdím na výjezdy, jako vedoucí lékař jsem jen na částečný úvazek."

Práce záchranáře je určitě stresující, máte nějaký recept na relax?

"Mám nový dopravní prostředek do práce. Asi před dvěma týdny jsem si koupil koloběžku a jezdím na ní do práce. Jezdím z Lochotína. Je to taková relaxace, nemyslíte na práci, člověk si vyčistí hlavu. Pak ještě se rád potápím a to je asi poslední koníček. Na víc nezbývá čas."

Takže volný čas vám zaplní práce a kolběžka?

"Ne zcela. Ještě ve volném čase pracuju na Lékařské fakulte v Ústavu biofyziky, kde se snažíme dělat vědu. Ale vzhledem k tomu, že práce lékaře není monotónní, streotyp mi nehrozí."

Říká se, že na tuhle práci se nehodí ženy, co Vy na to?

"Myslím si, že to je věc názoru. Kolegyně, které tady pracují, zvládají svou práci perfektně. Ale jako volající bych asi chtěl naopka k výjezdu s dítětem spíš ženu. Mají více zkušeností."

Jak jste se k medicíně dostal?

"Medicína je nesplněným přáním mé maminky a jsem jí za to vděčný, že jsem ji udělal. Já jsem vždycky tíhnul k technice. V době, kdy se sem dostaly počítače, mě to začalo zajímat a byl jsem rozhodnutý jít studovat informatiku. Ale pak jsem vybral medicínu. Během studií jsem i napsal knížku, takový návod jak používat počítač. Po škole mi ale ujel vlak s počítači."

Jaká byla vaše původní specializace?

"Původně jsem začal jako internista. Pak mě ale zlanařili k záchrance nejdříve na Plzni-severu. Takže jsem na interně postupně sloužit přestal. Doděla jsem si specializaci k záchrance, což je urgentní medicína a medicína katastrof."

Jaké bylo Vaše první setkání se smrtí?

"Bylo to už na fakultě při praxi, kde zemřela pacientka. Dodnes to mám před očima. Byla to poměrně mladá pacientka, ale chodila na dialýzu takže byla jistě hodně nemocná. Detaily už nevím, ale jí mám před očima pořád, celý ten zmatek kolem toho. Ale musíte si udržet nadhled v téhle práci. Samozřejmě v nemocnici toho není tolik, ale tady na záchrance umírají lidé v tratolišti krve a to není pěkný pohled."

Změnila se medicína za dobu, co jste nastoupil praxi?

"Určitě ano, hlavně se hosně ztechnizovala. Také se mění vyšetřovacé postupy, které já jsem se ve škole vůbec neučil. Takže se musíme neustále vlastně učit, sledovat články a hlavně udržovat kontakty s kolegy z oboru. Například infarkt, který je nejčastější příčinou smrti u ás se léčí dnes úplně jinak, než jsem se učil já vě škole."

Máte nějaký otřesný zážitek z praxe, který Vám uvízl v hlavě?

"Asi nehoda Nissanu Patrol, kdy otec vezl syna a jeho asi dva splužáky a čelně narazil do stromu. Všichni si vystoupili plechovou střechou a těla jsme našli několik desítek metrů daleko, to si dovedete představit, jak vypadala."

Čím Vás Plzeň dostala, že jste tady zůstal, nejste rodilý Plzeňák?

"To nejsem, pocházím z Havlíčkova Brodu, v Plzni jsem studoval a tak nějak jsem tu pak zakořenil. Mám tu práci, rodinu takže asi už se nehnu."

Kam rád zajdete v Plzni, máte nějaké oblíbené místo třeba hospůdku nebo park?

"Hospůdku mam oblíbenou, miluju totiž dobré jídlo bez výjimky. Bez ohledu na tip kuchyně, když je dobré, sním všechno."

Máte rád pivo, když bydlíte ve městě piva?

"Dám si, ale mám rád i víno. A když chci dobré pivko, zajdu Na Parkán, tam mají nefiltrovaný Prazdroj a ten mám rád. Ochutnal už jsem hodně piv, ale tohle mě prostě uchvátilo nejvíc.

Kdyby přišla nabídka z jiného města či dokonce státu, byl byste ochoten se přestěhovat?

"Asi ne, nejsem moc stěhovavý. Navíc mám rodinu, máme dvouletou dcerku a 11letá dvojčata a těm by se do stěhování asi taky moc nechtělo."

Chcete, aby Vaše ratolesti šly ve Vašich stopách, povedete je k medicíně?

"Zatím jsou malé, ale rozhodně je nutit nebudu. Ať dělají to, co je bude bavit. Já sice jsem spokojený s medicínou, ale když jim půjde něco jiného, budu rád. Moje žena je také lékařka a ta říká, že medicínu rozhodně ne. My jsme v rodině samí doktoři, kromě maminky, ta je učitelka. Takže když se sejdeme, je nás kolem čtyřiceti. Takové malé sympozium, máme všechny odbornosti v rodině."