Fotografií v kalendáři poděkovala Veronika Arichteva babičce za krásné dětství

Veronika Arichteva patří v současné době k nejpopulárnějším herečkám u nás. Přesto neváhá věnovat svůj čas pomoci ostatním a stala se jednou z tváří charitativního kalendáře Vzpomínky na dětství. Právě její fotoobraz byl při slavnostní aukci v plzeňském hotelu Continental vydražen za nejvyšší částku.

Fotíte se ráda?

Úplně ne. Fotografové mi vždycky říkají, vždyť jsi herečka, tak to zahraj. Ale to pro mě není, neumím to. Ale je pravda, že když fotím s někým, koho znám, a on zná moje možnosti, tak to může být příjemné.

A do jaké kategorie jste si zařadila focení kalendáře Vzpomínky na dětství?

S Adélkou (fotografka Dada Smith – pozn. redakce) bylo focení super. Ona přesně věděla, jak to chce, jak má fotka na konci celého procesu vypadat. Přesně ukázala, jak mám pózovat. To znamená, že jsme fotku měli hotovou za čtvrt hodiny, což bylo neskutečné. Z celého focení jsem byla velmi mile překvapená, jak bylo profesionální a lidské, a cítila jsem se hrozně dobře.

Vy jste měla i netradiční prostor pro focení – klasickou půdu ve starém domku. A nebyla tam prý nouze o dramatické situace.

Předpokládám, že narážíte na příhodu s mým psem.  Mám fenku trpasličího pinče. Ona je hrozný rapl. Vzala jsem ji s sebou na focení, aby si užila venkova, šli jsme se podívat nahoru na půdu, kde budeme fotit. Ona tam běhala a běhala a najednou slyším, jak strašně kňučí dole na dvorku. Zřejmě se spletla, zapomněla, že je na půdě, viděla na horizontu trávu a vyskočila vikýřem. Dostala jsem panický záchvat, zastavilo se mi srdce, protože pro mě je to dítě, nestydím se to přiznat. Nakonec měla jen naražený kloub. Věděla jsem, že můj pes není úplně chytrý, ale že až takhle…

Spolu s herečkou Monikou Timkovou jste se byla podívat i na dětské jednotce intenzivní péče ve Fakultní nemocnici v Plzni, kam půjde výtěžek z prodeje kalendáře. Co vám to dalo?

První moment byl těžký, skoro jsem myslela, že to nezvládnu. Když vidíte dvouletého chlapečka, který od narození potřebuje podporu přístrojů, a víte, že už mu není více pomoci, není vám z toho dobře. Pak jsme šli dál a tam byla po operaci skvělá holčička Nina s rodiči, byla chytrá, vtipná a pomohla nám to překonat. Viděla jsem, jak je pomoc pro tyhle děti strašně důležitá. Jsem ráda, že jsem dostala možnost být součástí tohoto projektu.

Vzpomínku na dětství, která je námětem fotografie v kalendáři, jste vymyslela hned?

Chvíli jsem přemýšlela. Měla jsem hrozně krásné dětství, trávila jsem ho se sestrou u babiček. Jedna babička měla chalupu a na ní jsme trávily hrozně času právě na půdě, věšely jsme pádlo, kramařily jsme, děda nám tam udělal takový koutek jen pro nás. A babička byla neskutečná žena, mrzí mě, že už nežije, že tady nemůže být. Hodně ji postrádám a chtěla jsem, aby figurovala v mé vzpomínce na dětství. Moje fotka je pro mě pocta mé babičce i dědovi a poděkování za krásné dětství.

Informace o projektu Vzpomínky na dětství

- Kalendář zachycuje dvanáct mladých a úspěšných lidí z různých oblastí při jejich autentických vzpomínkách na dětství.
- Výtěžek z jeho prodeje bude použit na nákup vybavení pro jednotku intenzivní a resuscitační péče (JIRP) Dětské kliniky Fakultní nemocnice v Plzni.
- Projekt organizují a podporují bezpečnostní agentura High Security a služba Plzeňské želvy.
- Více informací na www.vzpominkynadetstvi.cz.

Rozhovor s Lucií Křížkovou, která se do projektu také zapojila, můžete číst zde.

FOTO: Zdeněk Rubáš