Je čas dovolených odpočinkem nebo útokem na naše zdraví?

Značnou roli zde sehrává práce, kterou vykonáváme a která nás limituje v tom, zda si vůbec můžeme dovolit „přepnout“ do režimu Nerušit – dovolená. Pokročilé technologie nás neúprosně dostihnou i na pustém ostrově a je nepsaným pravidlem, že má-li se něco sesypat, stane se tak právě v čase naší dovolené.

Stres a napětí, spojené s přípravami na cesty tuzemské i zahraniční, se zajištěním všeho potřebného, starostí o děti a domácí mazlíčky, přemítáním nad tím, co jsem zapomněl, nestihl, nezajistil, má přímý negativní dopad nejen na naši psychickou, ale i fyzickou kondici.

O tom, jak může vypadat naše tělo zatížené stresem a nárazovými aktivitami typu „Tak to zkusím, když mám tu dovolenou“ vědí své i na EUC Klinice Plzeň, v jejichž péči řada dovolenkářů následně končí – nejvytíženější jsou tak ordinace chirurgů, ortopedů, rehabilitačních lékařů a fyzioterapie.

„Málokdo se dokáže v dnešním světě na týden zcela odpoutat od celoroční zátěže a stejně tak jen zlomek lidí v produktivním věku si může vzít dovolenou na více než 14 dnů v kuse, jak doporučují odborníci. Než se tělo přenastaví na nepracovní režim, ať již klidový nebo aktivní odpočinek, uplyne několik dnů, a to už je pomalu čas na návrat. Stres, v kombinaci s přechody mezi klimatizovaným a parným prostředím, spolu se záměrem vytěžit z dovolené maximum zážitků, vedou často po návratu do ambulancí našich specialistů – ať již s úrazy nebo bolestmi nejrůznějšího druhu,“ konstatuje ředitelka kliniky PhDr. Alena Hynková, MBA.