Nová Pompova kniha opět o pivu... Pivní rebelie přináší chutné příběhy

Součástí křtu nové knihy Jaroslava Pompa byl i koncert bluesrockové kapely s příznačným názvem Beer Reminder, v níž autor hraje na kytaru a zpívá. Pivní rebelie je Pompova druhá kniha věnovaná pivu, ta první z roku 2020 se jmenuje Kde výčep můj.

Kniha Kde výčep můj přinesla většinou humorné vzpomínky osobností z kultovních hospod předlistopadových časů v Plzni. O čem je Pivní rebelie?

Přináší příběhy malých řemeslných pivovarů v Plzeňském kraji a byla to ryze radostná práce mluvit s lidmi od piva, kteří mají téměř výhradně pozitivní přístup k životu a dělají svoji práci s nadšením, i když jejich podnikání je plné byrokratických klacků na cestě.

Proč se kniha jmenuje Pivní rebelie?

Malé řemeslné pivovary zásadně obohatily český pivní trh a pozitivně proměnily vnímání piva, byla to určitá forma rebelie vůči průmyslovým pivovarům. Už jsme téměř zapomněli, že v Česku bylo pivo výhradně o spodně kvašeném ležáku plzeňského typu, o světlé desítce, dvanáctce, sem tam se čepovalo i tmavé pivo. Byla to rebelie malých pivovarů, která přinesla do výčepů piva stylů jako IPA, APA, ale, stout, NEIPA, hefe weizen, kyseláč… Dnes je v Česku vedle tradičních průmyslových pivovarů kolem pěti set malých pivovarů. Jejich přínos je nesporný, obohatily nabídku piv na trhu a lze i říci, že kultivují pivní prostředí – už nechlastáme, ale degustujeme.

Nejsou ty příběhy hodně podobné?

Ne. Ve všech je v pozadí vášeň pro pivo, ale ty příběhy se hodně odlišují a jsou fakt zajímavé. Třeba v Kašperských Horách vaří skvělé pivo bývalá bankovní úřednice, která během mateřské vystudovala pivovarnickou průmyslovku v pražské Podskalské, v pivovaru Loužek si ajťák odskočil vystudovat stejnou školu, aby jako inženýr podruhé odmaturoval, ve Zhůři vaří pivo Američan z kalifornského Belmontu, v boleveckém Ravenu Australan ze Sydney, v Chříči má vaření piva ohromný lidský přesah, v Radnicích jsou dva minipivovary kousek od sebe, pivo se opravdu vaří v Čepicích, které se proslavily kvůli velké marketingové mystifikaci. Každý příběh je jiný. A součástí knihy je i pivovarnické pojmosloví od A do Z.

Proč ten neobvyklý počet dvanácti kmotrů knihy?

Protože dvanáctka je nejoblíbenější stupňovitost piva v Česku a měsíčků bylo také dvanáct. Tak nějak mě to napadlo. Protože si rád hraji. Všechny spojuje láska k pivu, i když mají nejrůznější profese. Mezi kmotry byl samozřejmě sládek Josef Krýsl, který po celém světě postavil téměř 90 minipivovarů a je patronem knihy, senátoři Daniela Kovářová a Lumír Lem Aschenbrenner, legendární bubeník z kapely Turbo Jiří Lang, olympijský vítěz z Mexika Jan Kůrka, historicky první plzeňský diskžokej Zdeněk Raboch nebo duchovní otec evropského triatlonu, 20násobný železný muž, zakladatel Atommuzea a Nadace Železné opony Václav Vítovec.

Co tě nejvíce překvapilo při práci na knize?

Byl jsem nadšený ze vztahů v této komunitě. I když jsou všichni konkurenty, tak spolu neválčí, ale spolupracují, fandí si, kamarádí se, pomáhají si. V dnešním hektickém, nervózním až nenávistném světě je to unikátní. Pivovarníci jsou vzorem spolupráce a všichni bychom si z nich měli vzít příklad. I proto byli všichni nadšení, že se sešli na křtu knihy v Šeříkovce, kde se čepuje pivo z malého pivovaru v Plasech a na křtu ho doplnilo i pivo z Beer Factory v Letinech. Mimochodem, vaření piva v Plasech s tradicí od roku 1144 obnovil Petr Neuman, který je velkým místním patriotem, historie jeho rodiny ve městě sahá až do roku 1526. I on byl jedním z kmotrů knihy.

foto: archiv autora