O světě mandolíny i úspěchu tří mandolínistek s virtuózem Petrem Vroblem

Je jedním z nejlepších hráčů na mandolínu u nás, patří mezi dva jediné učitele tohoto nástroje v Čechách, hraje v několika kapelách a sdruženích, má vlastní pořad o mandolínách na rádiu Samson. Kromě toho je grafik, sem tam uspořádá nějaký zajímavý koncert… a k tomu je stále dobře naladěn. A mandolínu propaguje pod heslem „Co Čech, to mandolinista“.

Plzeňan Petr Vrobel je zkrátka člověk, kterého stojí za to poznat. Zvláště jeho láska k mandolíně a urputná snaha tento nástroj více zpopularizovat je obdivuhodná. Většina dětí si bohužel ani mandolínu neumí představit, hodně dospělých o tomto nástroji téměř nic neví.

„Bohužel nikde ve školách se o tomto nástroji neučí, a přitom je mandolína „regulérní“ nástroj stejně jako housle, kytara nebo klavír. Lidé si ho často pletou s balalajkou a umísťují si ji do Ruska,“ říká Petr Vrobel.

Pojďme se tedy do světa mandolíny s Petrem Vroblem trochu podívat. Mandolína patří mezi drnkací nástroje, na které se hraje trsátkem. Má zdvojené struny, které se ladí jako housle – proto mají houslisté ke hře na mandolínu snadnější cestu.

Historické kořeny má stejné jako arabský nástroj oud, potažmo loutna nebo kytara. „Byla to vlastně taková tykev rozříznutá na polovic, potažena koženou blánou. K tykvi se přidal krk, natáhly struny, později přidali pražce a bylo. Jak jednoduché!,“ vysvětluje s úsměvem Petr Vrobel s tím, že mandolína se používá v nejrůznějších stylech. „Od klasické hudby přes bluegrass, country, jazz, lidovou hudbu až po populární muziku. Dokonce hodně kapel z rockové hudby používá mandolínu např. Jethro Tull, R.E.M., Led Zeppelin…“

Po příchodu Arabů do Evropy se nástroj rozdělil na dvě větve. „Velká tykev, to byla loutna, pak kytara apod. a menší tykvička to byla mandola, mandore. Nástroj měl tvar podobný mandli (italsky mandorle), a tak vznikl název. Byl to menší nástroj, snáze se nosil, a tak se i rychle rozšířil po celé Evropě. Z mandoly vznikla mandolína a pak - stejně jakou u smyčcových nástrojů - mandocello (jako violoncello) nebo mandobassa (kontrabas). Dnes má mandolínová rodina přes dvacet členů.“ říká Petr Vrobel.

Klasická mandolína s hruškovitým tělem přišla z italské Neapole, kde se v 18. století vytvářel jednotný tvar a ladění. Stále byl ale s „bříškem“. Až s příchodem do Portugalska zmizelo „vyboulení“. „Tam asi bylo hodně břichatých muzikantů, tak už jim to bříško na bříško trochu vadilo,“ usmívá se Petr Vrobel.

Pak se dostala mandolína s německými muzikanty a muzikanty z britských ostrovů do Ameriky a z Ameriky pak do celého světa ve tvaru, který vyvinula firma Gibson. Dnes je nástroj rozšířený po celém světě.

Petr Vrobel přidává ještě jednu zajímavost, co se týče mandolíny: „Každý správný skladatel psal pro mandolíny, Vivaldi, Beethoven… Říká se, že dnes každý den vzniknou 3 skladby pro mandolínu v Japonsku. Tam je mandolína obrovsky populární.“

Malá klasická komorní hudební tělesa či velké mandolínové orchestry existují v mnoha zemích. Hodně jich má kolébka mandolíny Itálie a samozřejmě také USA. Velkou tradici má tento nástroj v sousedním Německu a Rakousku. V Evropě existují celé vzdělávací systémy hry na mandolínu (Itálie, Německo..).

Co se lidové hudby týče, je mandolína hodně populární v Brazílii (choro), Portugalsku, Španělsku, USA a samozřejmě v Čechách, kde má tradici ve staré lidové hudbě, trampské hudbě a v bluegrassu (kde jsme asi nejsilnější na celém světě hned po USA, kde bluegrass vznikl).

Petr může sousedním zemím jako milovník mandolíny jen závidět péči o vzdělání ve hře na tento nástroj. Stejně se ale snaží předat své zkušenosti dál. Sám už vychoval několik hráčů na mandolínu.

Aktuálně vyučuje několik žáků, z nichž mu dělá asi největší radost mandolínové trio. Tři malé dívky z Plzně, které začínají mít první větší úspěchy. „Jsou to Terezka Zahradníková, Johanka Štanglová a k nim se přidala osmiletá sestřička Mariánka Štanglová na kytaru. Z nich jsem vytvořil trio Tři grácie. Před nedávnem holky vyhrály celostátní finále Dětské porty pod názvem Folky Tonk a vystoupily na galavečeru pro 1400 lidí v Praze, to byla show se vším všudy. Jejich vystoupení obdivovali i ostřílení zvukaři,“ chválí Tři grácie Petr Vrobel.