Pětibojař David Svoboda zavzpomínal na časy, kdy na olympiádu koukal v televizi

Olympijský vítěz v pětiboji David Svoboda je mezi sportovci spíše výjimka – nevadí mu focení a předvádí se rád. Užil si i pózování pro charitativní kalendář Vzpomínky na dětství. A teď ho čeká rok tvrdé práce a příprav na olympijské hry v Riu de Janeiru.

Na fotografii z kalendáře Vzpomínky na dětství máte dvě role – dětskou, kdy sledujete sportovní klání v televizi, a dospělou, kdy vám na krku visí zlatá olympijská medaile z pětiboje. Byl pro vás sport tolik důležitý už od dětství?

Byl jsem osloven jako sportovec, čili i vzpomínku jsem se snažil volit ze sportovní oblasti. Je pravda, že od malička jsem sportoval, vždycky jsem něco dělal. Ne, že bych toužil být od útlého věku vrcholovým sportovcem. Až asi od osmnácti let se zábava vyvinula v profesionální činnost. Je fakt, že na sport jsem se rád díval v televizi, olympijské hry mě vždycky zajímaly a bavily. Olympiáda v Barceloně v roce 1992 byla první, na kterou si pamatuji, že jsem se koukal.

Problesklo vám už tenkrát hlavou, že jednou budete mít zlatou olympijskou medaili na krku i vy?

Možná jo. Jako malý kluk jsem si asi představoval, jaké by to bylo, kdybych vyhrál olympiádu. Ale byly to spíše dětské představy než promyšlené cíle.

Sportovci obecně mívají s předváděním a pózováním spíše problém. Ale to nebude váš případ. Vy jste prý velký šoumen a focení si užíváte?

Snažím se. Focení pro kalendář Vzpomínky na dětství jsem si opravdu užil, bylo strašně příjemné. Lidi kolem byli prima, měli jsme klid a čas, téma bylo zábavné. Od začátku se mi projekt líbí a jsem rád, že jsem jeho součástí. Nejdůležitější je samozřejmě poslání toho projektu, kam bude směřovat jeho výtěžek. Ostatní věci jsou podružné, ale milé.

Nedávno se vám podařilo kvalifikovat se na Olympijské hry do brazilského Ria. Je to těžké jet tam jako obhájce zlata?

Mě to neznervózňuje. Je přede mnou ještě rok práce, a jestli tam nakonec pojedu a odstartuju, nebudu vnímat ani jako výhodu ani jako nevýhodu, že jsem už jednou olympiádu vyhrál. Čtyři roky jsou tak dlouhá doba, že to jsou dva naprosto oddělené závody a troufnul bych si říci, že na startu budou dva rozdílní lidé. Za čtyři roky jsem ušel kus cesty, některé věci vnímám jinak než dříve. Čas člověka utváří. Já vůbec nevím, co se myslí větami typu: Obhájit olympijské vítězství je těžší než vyhrát poprvé. Pro mě jsou to zkrátka dva oddělené závody.

Tak to jste na jednu stranu šťastný člověk, když si tlak nepřipouštíte.

Šťastný člověk jsem každopádně.

Informace o projektu Vzpomínky na dětství

- Kalendář zachycuje dvanáct mladých a úspěšných lidí z různých oblastí při jejich autentických vzpomínkách na dětství.
- Výtěžek z jeho prodeje bude použit na nákup vybavení pro jednotku intenzivní a resuscitační péče (JIRP) Dětské kliniky Fakultní nemocnice v Plzni.
- Projekt organizují a podporují bezpečnostní agentura High Security a služba Plzeňské želvy.
- Více informací na www.vzpominkynadetstvi.cz.

FOTO: Zdeněk Rubáš