Proč a jak slavíme Vánoce?

Na 24. prosince připadají v České republice nejoblíbenější svátky - Vánoce. Děti se těší na dárky od Ježíšky a dospělí se před nimi stresují. Jak tradice tohoto svátku vznikla a co znamenají?

Vánoce jsou druhým nejvýznamnějšími křesťanskými svátky, hned po Velikonocích. V křesťanské tradici jsou oslavou narození Ježíše Krista a správně se slaví od 25. prosince do první neděle po 6. lednu. Již ve 3. století někteří křesťanští teologové uvádějí 25. prosinec jako datum Kristova narození a oslava tohoto narození je dosvědčena poprvé v Římě kolem roku 336.

V České republice je nejvýznamnějším dnem Vánoc Štědrý den, 24. prosinec, kdy se v rodinách podává štědrovečerní večeře, pod ozdobeným stromkem se předávají dárky nejbližším a dodržují se různé tradice. Mezi ty nejznámější patří rozkrajování jablíčka, aby se zjistilo, zda bude dotyčný příští rok zdravý, lití olova a věštění ze vzniklých tvarů, házení střevícem pro zjištění, zda se dívka či chlapec v příštím roce ´dostanou´ z chalupy.

O Štědrém dnu je večer na stole obvykle rybí polévka a smažený kapr s bramborovým salátem. Mnohé rodiny ale kapří maso nahrazují smaženým vepřovým řízkem nebo jinou, často i exotickou rybou. Tradičním pokrmem byl na Štědrý den také Kuba, směs z krup a hub, ochucená majoránkou a česnekem, pečená v troubě. Samozřejmostí je po celé svátky vánoční cukroví, kterého je spousta druhů, mezi nejoblíbenější u nás patří vanilkové rohlíčky, linecké, pracny, perníčky a podobně.

Na sklonku dne se pak chodívá do kostela na Půlnoční, mši svatou přitom absolvují často i nevěřící, kteří to vnímají jako vánoční tradici.

Zajímavosti o Vánocích

Vánoční stromek je v našich končinách poměrně novou záležitostí. V českých rodinách se začal objevovat až v 19. století poté, co je poprvé ozdobil v roce 1812 ředitel Stavovského divadla J. K. Liebich na svém libeňském zámečku. Zvyk zdobit stromek k nám přišel z německých zemí.

S Vánocemi je ale spojena i řada pověr. Kromě hospodyně například nesměl nikdo vstát od stolu, dokud ostatní nedojedli, někde zase panovala pověra, že u štědrovečerní večeře nesmí být sudý počet stolujících a přidal se pro jistotu talíř pro případného hosta.