Poštolky ze záchranné stanice v Rokycanech už jsou opět v přírodě!

20.07.2011 7:40

Rokycanští ochránci přírody vypustili do přírody patnáct zachráněných poštolek obecných. Podobné štěstí ovšem nemají všechna nalezená a zachráněná zvířata.

Patnáct poštolek obecných, o které se starali obětaví ochránci přírody v Rokycanech, získalo opět svobodu.

"Jednalo se jak o letošní mláďata, která byla nalezena jako méně vzletná v různých částech Rokycanska, Berounska a Hořovicka, tak o lehce zraněné dospělé ptáky, které se díky vnímavým lidem dostali do našeho záchranného centra ve Švermově ulici," uvedl předseda rokycanských ochránců přírody Pavel Moulis s tím, že skupinka zachráněných poštolek není jediná, která se díky jejich péči dostává zpět do přírody. "Během roku přijímáme kolem 300 až 350 živočichů, které se snažíme vrátit zpět do volné přírody. Ne vždy se nám to však díky závažnosti zranění daří a část pacientů bohužel uhyne. Tyto však měli štěstí."

Na ochránce přírody v Rokycanech se lidé často obracejí i s nalezenými psy nebo kočkami. "Bohužel kapacita záchranné stanice živočichů pro volně žijící zvířata ani její umístění ve středu města neumožňuje starat se i o kočky či zatoulané psy. O ty se má ze zákona postarat město či obec, kde je toto zvíře nalezeno. Tam kde je zřízena Městská policie, lze tyto nálezy řešit s jejími příslušníky. Kde mají útulek pro společenská zvířata, lze tyto odevzdávat přímo v tomto specializovaném zařízení," vysvětlil Moulis.

Poštolky jsou jedni z nejužitečnějších opeřenců patřící do skupiny sokolovitých dravců o rozpětí asi 75 centimetrů. Často pátrají po kořisti ve svém typickém třepotavém letu, aby posléze zaútočily střemhlavým letem k zemi a uchvátily hraboše. Sameček má šedou hlavu, výrazný černý vous a na konci šedého ocasu je černý, bíle lemovaný pruh. Hlava i ocas samice jsou hnědé. Ozývají se pronikavým daleko slyšitelným "kliklikli" a patří k nejhojnějším sokolům střední Evropy.

"Poštolky jsou velice krásní a inteligentní dravci. Poměrně často však hynou na sloupech vysokého napětí, zvláště pak neobratná mláďata, která využívají sloupy pro svůj odpočinek. Takto zraněné poštolky, které můžeme vidět v záchranných stanicích jsou odsouzeny k trvalému žití v lidské péči. Nicméně jim to mnohdy nebrání k rozmnožování, přičemž i rokycanská záchranná stanice každoročně vychovává několik mladých poštolek, které posléze vrací do přírody metodou volného letu," prozradil Moulis a pokračoval: "To však za předpokladu, jsou-li zraněné poštolky včas nalezeny. V opačném případě pomalu hynou či se stávají kořistí jiných živočichů. Na sloupech však nehynou jen poštolky, ale celá řada dalších, někdy i velmi vzácných živočichů. Díky činnosti záchranných stanic však i tito živočichové dostávají šanci a mohou se v některých případech zapojit i do chovných programů jednotlivých zařízení."

Bližší informace o činnosti národní sítě stanic získáte na www.zachranazvirat.cz.

Foto: Markétka Moulisová pomáhá nejen s péčí o zraněná zvířátka, ale i při samotném návratu opeřenců zpět do volné přírody. Autor Pavel Moulis.

SDÍLEJTE ČLÁNEK