Trojice poštolek je na světě díky péči plzeňských ochránců zvířat

Ochránci zvířat z plzeňské DES OP Záchranné stanice živočichů ´vypiplali´ trojici malých poštolek, které jejich maminka ještě jako vajíčka snesla na parapet okna jednoho z plzeňský paneláků. Dnes už jsou poštolky ve volné přírodě!

"Dostaly se k nám na stanici ještě jako vajíčka, bylo jich pět a jejich máma je snesla do truhlíku k uschlým muškátům na parapetu jednoho panelového domu v Sokolovské ulici. Majitelce bytu však přítomnost poštolčí rodinky na okně vadila, a tak chtěla, abychom si vajíčka odvezli," začal příběh malých poštolek vyprávět vedoucí DES OP Záchranné stanice živočich v Plzni Karel Makoň a dodal: "Podobné případy dost neradi řešíme a snažíme se vždy lidi spíše přesvědčit. V tomto případě však byla paní neoblomná a pohybem v pokoji samičku sedící na vajíčkách poměrně často rušila. Vyzvedl jsem proto 10. května v podvečer oněch pět kropenatých vajíček a vyhověl požadavku majitelky bytu."

Přímo z Lochotína putovala vajíčka nejkratší cestou a co nejrychleji do umělé líhně Vlastimila Voráčka z Roupova. "Ten pro nás již několik let úspěšně a profesionálně líhne nejrůznější druhy ptáků z ohrožených, vysekaných či poškozených hnízd. V tomto roce to pro něj byla již druhá snůška poštolek z jiného ohroženého hnízda, kterou též úspěšně vylíhl," prozradil Makoň a pokračoval: "Netrvalo dlouho a z pěti vajíček se k nám na stanici 5. června vrátila  celkem tři několik hodin stará mláďata. Byla pouze tři, jelikož zbývající dvě vejce byla buď neoplozená nebo čerstvě snesená a přesunem poškozená. První dny svého života trávila poštolčata pod žárovkovým světlem staré stolní lampičky. Jakýsi provizorní inkubátor jim nahrazoval mámu, zajišťoval potřebnou teplotu a stal se jejich dočasným domovem. Role táty čili samečka starajícího se o přísun potravy se ujali lidé ze stanice, kteří téměř nepřetržitě servírovali dlouhou pinzetou přímo do hladových zobáčků malé kousíčky laboratorních myší, potkanů a jednodenních kuřátek. Individuální péče spojená s pravidelným krmením trvala přes tři týdny do doby, než se naučila mláďata trhat a přijímat potravu sama."

V pátém týdnu od vylíhnutí čekalo poštolčata stěhování. "Mláďata byla přesunuta o třídu dál, a to do velké voliéry k ostatním zkušenějším a starším poštolkám. Zde se naučily základním návykům chování dravce, cvičily křídla a trénovaly spolu s ostatními poštolkami. Ve finále dostaly na nohy ornitologické kroužky a za pěkného počasí a přítomnosti fotografa, Bohumila Máška, byly na strništi za stanicí v Plzni na Doubravce ve středu 3. srpna vypuštěny," dodal Makoň s tím, že poštolky se kolem stanice  zdržovaly i následující den. "Z čerstvě přeoraného strniště s hlasitým pokřikem sbíraly a nosily ´vyorané myši´."

Podobným způsobem je ze Záchranné staniče živočichů v Plzni vypuštěno a vráceno zpět do volné přírody přibližně 20 až 30 mláďat poštolky obecné ročně. "Všechna vypouštěná mláďata jsou kroužkována a zprávy o jejich pohybu pak dostáváme průběžně ještě několik let po jejich vypuštění," poznamenal Makoň.

Foto: Celkem tři čerstvě vylíhnutá mláďata poštolky obecné, dovezená z líhně Vlastimila Voráčka z Roupova. Vypouštění uměle vylíhnutých a odchovaných poštolčích mláďat na strništi za Záchrannou stanicí živočichů Plzeň, autor Bohumil Mášek