Obchodní podmínky e-shopů často komplikují celý smluvní proces

Nový občanský zákoník zjednodušil uzavírání kupní smlouvy na internetu. Někteří prodejci se ale jednoduchosti bojí a proces uzavírání smlouvy komplikují obchodními podmínkami – složitě a zcela zbytečně.

Co se obchodních podmínek e-shopů týče, v zásadě se dá mluvit o dvou, respektive třech modifikacích, které lze v obchodních podmínkách nalézt.

Smlouva se uzavírá v souladu s ust. § 1732 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, které stanoví: "Má se za to, že návrh dodat zboží nebo poskytnout službu za určenou cenu učiněný při podnikatelské činnosti reklamou, v katalogu nebo vystavením zboží je nabídkou s výhradou vyčerpání zásob nebo ztráty schopnosti podnikatele plnit."

To znamená, že pokud z okolností nevyplývá něco jiného, vystavením zboží v e-shopu dává obchodník najevo, že chce uzavírat smlouvy se svými zákazníky. Zákazník nabídku e-shopu může přijmout tím, že odešle objednávku a poté, co objednávka doputuje prodejci, uzavírá se smlouva. Že by to takto mělo fungovat, přirozeně cítíme.

Obchodní podmínky ale stanoví, že nabídku nečiní e-shop, ale spotřebitel tím, že odešle objednávku. Vše je tedy obráceně. Spotřebitel chce uzavřít smlouvu na zboží, které v obchodě vidí, ale prodejce si nejdříve rozmyslí, jestli je vůbec má a jestli je prodá. Často nepoznáme rozdíl. Může se však stát, že nás obchod naláká cenami a poté, co věci objednáme, nám sdělí, že část objednávky nepřijímá.

To, že budeme uzavírat smlouvu jinak, než by mělo být obvyklé, bychom se neměli dozvědět až z obchodních podmínek. Občanský zákoník v § 1753 zakazuje, aby v podmínkách byla tzv. překvapivá ustanovení.

Poslední varianta je vlastně verzí té druhé. K uzavření smlouvy má dojít až potvrzením objednávky prodejcem. Faktem je, že v obchodních podmínkách bychom asi opravdu nečekali ustanovení, která nám řeknou, že nic v e-shopu není závazné a to, co vidíme na stránkách e-shopu, není vůbec nabídka.