Jak pomáhat zvířatům v přírodě? Nesbírejte, nesahejte a nenoste je do záchranné stanice!

DES OP Záchranná stanice živočichů v Plzni oslaví v příštím roce 20 let. Samotná stanice má kolem třiceti, čtyřiceti členů a je to vše na bázi dobrovolnosti. Jediným zaměstnancem je vedoucí Karel Makoň, ten ale zdůrazňuje, že pro stanici jsou důležití další lidé a těch je prý více než stovka!

"Jakýkoliv provoz takového zařízení je prací týmovou. Má-li fungovat, je na tom navěšeno minimálně přes 100 lidí, kteří pro nás dlouhodobě dělají, dělali nebo nám pomáhají. Je to zástup veterinářů, lidí, kteří se každý specializují na něco jiného. Nejvíce spolupracujeme tady s veterinární klinikou MVDr. Petra Böhma Vedilab. Lidi, kteří pro nás líhnou nebo odchovávají mláďata a dají jim individuální péči. Já tady přitom fofru nemám čas každou hodinu krmit srnče. Důležití jsou ornitologové, kteří kroužkují ptáky. Potřebujeme zástup grafiků, ´ajťáků´, účetní, fotografy, filmaře a kameramany pro natáčení. Dále pak určitě hasiči, policisté. Jsou to profíci i amatéři, ale kdyby jich nebylo, není ani stanice," prohlásil vedoucí DES OP Záchranné stanice živočichů v Plzni Karel Makoň a pokusil se vysvětlit, o čem fungování stanice opravdu je. "Naším cílem je lidem vysvětlit, jak je třeba se v přírodě chovat. Dnes nám nosí spoustu zvířat zbytečně, takže se v rámci osvěty a ekologické výchovy snažíme v podstatě stále opakovat: NENOSTE, NESAHEJTE a NESBÍREJTE! Nebo alespoň se nejdříve podívejte pořádně, tohle vypadá takhle, tohle takhle. Lidi fakt druhy neznají. Pak nám volají a nám by to usnadnilo spoustu práce, když zavolají a řeknou přesně, co našli a kde. Tady se ukazuje prospěšnost ekologické výchovy, protože nejlepší kdo volá a nejlépe se v tom orientuje, jsou děti! Ve své podstatě jsme to udělali trošku špatně. Nejdřív jsme začali zachraňovat zvířata a pak teprve jsme lidem začali říkat, co mají dělat, co je tady špatně."

Provoz zařízení, jakým je záchranná stanice živočichů, musí mít tři základní body. "Prvním je ekologická výchova a osvěta: hustíme do dětí ve školách, školkách, ale i do seniorů, vydáváme propagační materiály, děláme různé programy ekologické výchovy. Cíleně vysvětlujeme, jaké problémy a kde jsou, a sázíme na to, že děti, jak ti budoucí stavitelé nebo řidiči kamionů o těch problémech budou vědět, že v nich něco málo zůstane, a budou se je snažit vyřešit v té první vlně. Když se z takového dítěte stane ředitel ČEZu, tak zcela určitě bude chtít problémům předejít. Ekologická výchova je v této činnosti nejdůležitější, působí dlouhodobě, preventivně a už od začátku, samotných kořenů. To, co se nevyřeší v první vlně, by se mělo řešit druhovou ochranou volně žijících zvířat. To je práce v terénu, tři samostatné kapitoly. Odstraňování příčin jednotlivých úrazů (např. pro ptáky nebezpečné protihlukové bariéry) , vytváření lepších možností, jako jsou budky, místní rezervace, úpravy čapích hnízd, prostě vytváření lepších podmínek pro zvířata tak, aby jejich populace byla stabilní, silná a aby potom jedno poraněné zvíře nehrálo roli," vysvětlil Makoň a dodal: "Třetí vlna je provozování záchranné stanice jako léčebného zařízení. Nemontujeme se do přirozených přírodních výběrů. Proto neuznáváme takovou tu záchranu ježků z druhého vrhu a slabých mláďat. To nikdy v přírodě nefungovalo. Slabá mláďata mají přijít pryč. Snažíme se prostě pouze odstraňovat civilizační vlivy, napáchané lidskou rukou. To, co zvířata nemohou zvládnout kvůli tomu, že je tu člověk. Není to žádná hysterie v podobě slabých a nemocných!"

Jaká zranění se stávají ´jízdenkou´ do záchranné stanice živočichů?

"Do péče se k nám dostávají ptáci po úrazu elektrickým proudem. Naštěstí do roku 2015 by tyto nebezpečné sloupy měly být zabezpečeny tak, aby k tomu nedocházelo. S energetikou spolupracujeme, dlouhodobě nás financuje. Poměrně časté jsou i nárazy do skleněných ploch, jako jsou protihlukové bariéry, zrcadlové plochy, kterým moderní architektura hodně přeje a podobně. Největší problém je ale snad doprava! Končí tu sražení práci. Problém jsou i odpadky v příkopech, za nimi se stahují hlodavci a za nimi dravci, čápi. Střety s dopravními prostředky se týkají i savců. Problémem je také volné pobíhání psů, kteří pak vyčenichají a napadají mláďata. Volně žijící zvěř často padá do šachet, bazénů, skruží otevřených studní, zabloudí ale také do zástavby, běhá po silnici. Odchytávali jsme tak dokonce srnu na Americké, na Borech před FN, na Lochotíně."

Péče o osiřelá mláďata? "Jedno procento ze sta. 99 procent ze 100 je k nám na stanici doneseno zcela zbytečně! Zajíci, srny. Snažíme se lidem vysvětlit, aby to nedělali," krčí rameny téměř naštvaně Makoň a už opravdu naštvaně se rozpovídá na téma ježci. "Neřešíme odchovy mláďat z druhého vrhu, řešíme pouze poraněné ježky, posekané na zahradách, ťuknuté autem a podobně. Soustředíme se na dospělé. Tu hysterii kolem malých ježků… ať si každý doma chová dva, tři malé ježky, když chce, ale to bych jich tu měl za chvíli pět set!"