31.05.2025 20:06
Na Plzeňsku proběhla jízda historických vozidel
Podívejte se na fotky
31.05.2025 20:06
Podívejte se na fotky
31.05.2025 13:28
31.05.2025 8:40 31.05.2025 11:53
Městská policie má přesně dva týdny celkem jedenáct nových strážníků. Jedním z nich je i mladý, sympatický Jakub Staněk, který se pro práci u městské policie rozhodl po zkušenosti v pozici asistenta. Čtěte rozhovor s novou posilou MP Plzeň.
Je mu 24 let, je svobodný, sympatický a stal se novou posilou Městské policie Plzeň. Řeč je o 24letém Jakubu Staňkovi, který nově slouží u Dopravní skupiny v Dominikánské ulici. Slavnostního vyřazení do služby se dočkal spolu se svými dalšími deseti kolegy "nováčky" na začátku května. Pro práci u městské policie se rozhodl po roční zkušenosti jako asistent. Dokonce ani rok "na ulici", zkušenosti s asociálními lidmi, bezdomovci a opilci ho nedoradily od volby, že se stane strážníkem. Po prvních dnech služeb je překvapený hlavně z toho, kolik lidí vlastně pomoc strážníka opravdu potřebuje.
Na úvod asi klasická otázka. Jakube, jak Vás vůbec napadlo, že půjdete k městské policii?
"Současně jsem zkoušel Policii České republiky a Vězeňskou službu, tam jsem prošel celým výběrovým řízením, ale postupně jsem si uvědomil, že z rodinných důvodů musím zůstat v Plzni. U Policie České republiky to nejde, protože tam člověk na rok dojíždí různě po republice, do Prahy, do Brna a tak podobně. Vězeňskou službu jsem potom také zavrhl, řekl jsem si, že nechci být zavřený ve vězení, že chci být raději na té ulici. Vyzkoušel jsem si asistenta na rok. Bylo to docela dobré, protože jsem přišel do styku se všemi, poznal jsem všechny lidi. Byl jsem na Borech na služebně, také na Slovanech a tady na Středu, na dopravce, na Stanici územně strážní služby, která se zabývá problematikou asociálních osob. Po tom roce jsem se rozhodl, že budu pokračovat dál, protože jsem tu práci poznal. Sice to není práce, na které se dá zbohatnout, ale jsou tady jistoty, je to zajímavá práce a mě baví pracovat s lidmi."
Za sebou sice máte několik prvních služeb, ale co Vás zatím nejvíc překvapilo? Můžete už řece jen sáhnout i do zkušeností z ročního fungování v roli asistenta?
"Překvapilo mě, kolik lidí ve skutečnosti za strážníkem přijde a ptá se ho na nějaké informace a potřebuje pomoc. Nejsou to jen dotazy, kde co je, ale kolikrát to jsou i životní situace, do kterých se ti lidé dostali a neví, co s tím mají dělat. Je to zajímavé. Mnohdy jsem sám v takové situaci třeba ani nebyl, ale ten člověk prostě potřebuje pomoc. Bývají to i rodinné problémy. Tady člověk vůbec neví, na co takzvaně narazí za druhým rohem. Jsou to občas kuriózní případy, není to jednotvárné, setkáváte se s různými osudy. Je to zkrátka zajímavé. Lidé mají občas různé nápady. Kolikrát chtějí ale po strážníkovi, aby zakročil v momentě, kdy to není."
Strážníci v Plzni velmi často, prakticky denně, musí řešit problémy s bezdomovci, narkomany, asociálními osobami. Neodrazovalo Vás to? I jako asistent jste se s tím přece setkal...
"Já jsem dokonce původně chtěl na Stanici územně strážní služby, která má tuto problematiku na starost, protože je tam super parta lidí. A ten kus práce, kterou odvedli, tak se jim daří. Je to mladý kolektiv a jsou do toho hodně zainteresovaní. Musím říct, že v sadovém okruhu se teď vyskytuje mnohem méně asociálních osob, než to bylo dřív. Když jsem byl jako asistent, tak to byly opravdu krušné dny. Teď se to skutečně uklidnilo. Řekl bych, že Stanice územně strážní služby zažívá svůj zlatý věk."
Cesta k tomu stát se strážníkem ale není úplně jednoduchá. Musíte projít speciálním kurzem a složit závěrečné zkoušky na ministerstvu vnitra. Jak to vlastně celé vypadá?
"Kurz trvá zhruba tři měsíce, ten náš trval čtyři měsíce. Dostanete vždy na týden rozvrh. Jednu polovinu dne se věnujete jedné problematice a ve druhé zase jiné. Člověk získá znalosti z trestního práva, přestupkového a tak podobně. Samozřejmě to zahrnuje kompletně dopravní problematiku. Je to vedené lektory, kteří mají dlouholetou praxi třeba u policie, jsou to i doktoři práv, magistři. Jsou to lidé, kteří mají zkušenosti v akreditovaném středisku. Vzhledem k tomu, že městská policie v Plzni je rozsáhlá, tak se vyplatí tady mít akreditované středisko."
Kdy přijde na řadu nějaká první velká zkouška?
"Jako první se vlastně musí dělat zbrojní pas už měsíc po zahájení kurzu. Prochází se samozřejmě opět školením zkušeného personálu, musí se dělat písemný test i praktická střelba. Musí se ovládat manipulace se zbraní, rozebrat, vyčistit a tak podobně. To všechno se ale naučí právě od zkušených instruktorů, nemusí z toho mít nikdo strach. Všechno je naučí odborníci."
A ta samotná zkouška na ministerstvu vnitra? Můžeme si to představit něco jako maturitu nebo státní zkoušku?
"Zkouška se skládá ze dvou částí, a pokud chce strážník uspět, musí uspět v obou. Musí udělat první test, postupuje do ústní části, kde je těch otázek skutečně hodně. Celkově to dělá přes dvě stě ústních otázek, člověk si vytáhne otázku vždy z jedné oblasti. Jednou je vždy obecní policie, druhá je vždy modelová situace a také náhodná otázka z dalších oblastí jako je dopravní problematika a tak podobně. Pak je hodnocený známkami jedna až čtyři nedostatečná."
Bylo to těžké?
"Vzhledem k tomu, že jsem tady už rok byl, tak jsem s hodně věcmi přišel do styku. Plno věcí mě na druhou stranu bavilo, takže na mnoho otázek u závěrečné zkoušky jsem se nemusel ani učit a zaměřil jsem se na záležitosti, které mi moc nešly a nebyl jsem do nich tak zainteresovaný."
Krom specializovaného kurzu a závěrečných zkoušek musí být uchazeč také projít nejrůznějšími fyzickými testy, sebeobranou. Zvládne to každý běžný člověk nebo se na to musí nějak speciálně připravovat?
"Kdo vůbec necvičí, tak tady asi moc šancí nemá. Neříkám, že je to něco pro extrémní sportovce. Ten, kdo to natrénuje, tak to udělá, ale kdo zkrátka necvičí vůbec, tak se na to musí připravit, musí to natrénovat."
Takže se dá říct, že následná práce strážníka je i fyzicky náročná, když se na ni musíte tak připravovat...
"Jsou tady i tací, kteří ujdou okolo čtyřiceti kilometrů za osm hodin. U cyklohlídek je to ještě víc."
Jak Vás vzali kolegové, když jste nastoupil do služby poprvé?
"Jelikož jsem tam byl jako asistent, tak už jsem je znal. Nebylo to pro mě nic mimořádného. Jen řekli: Ty už jsi tady zase? Tím to asi tak nějak skončilo, už jsme se nemuseli představovat."
Mohl jste si zvolit, kam nastoupíte?
"Dopravní skupinu jsem si nezvolil, to rozdělil zástupce velitele pro výkon služby. Byli jsme přiděleni tam, kde to bylo potřeba."
Za sebou už máte první služby. Co už jste musel řešit, s čím jste se zatím nejvíc setkal?
"Docela mě to překvapilo, ale nejčastější problém jsou asi rezidenční místa, která si platí lidé, kteří tady bydlí nebo tady podnikají. Mnoho řidičů, zejména pak cizinců parkuje na těchto místech. Domluvit se s nimi je někdy poměrně dost náročné. Dnes už je to vyznačované těmi modrými čarami, tak uvidíme, jak na to budou lidé reagovat."
Asi musí přijít i ta nepříjemná otázka. Vzhledem k tomu, že jste u Dopravní skupiny, nebojíte se, že Vám budou lidé říkat botičkář?
"Je to jedna z částí práce, to k tomu patří. Jestli mi bude někdo říkat, že jsem botičkář, tak je mi to popravdě úplně jedno. Koneckonců je to náplní mojí práce. S tím se nedá nic dělat. Lidé budou vždy popotahovat, popichovat, to prostě už tak je. je to s každou prací stejně, vždy si lidé něco najdou."
Děkujeme za rozhovor a přejem hodně úspěchů! Městská policie v Plzni aktuálně končí další vlnu náboru. Podrobnosti najdete v článku zde.
FOTO: QAP.CZ