Karel Makoň vzpomíná na ničivé povodně

13.08.2012 10:59

Ničivé povodně postihly v roce 2002 všechny Plzeňany a ť už přímo nebo nepřímo. Jak na ně vzpomíná Karel Makoň z DES OP Záchranné stanice živočichů?

Desetileté výročí od ničivých povodní v roce 2002 si připomínáme právě v těchto dnech. Karel Makoň z DES OP Záchranné stanice živočichů vzpomíná na některé osobní prožitky ne vždy se týkající zvířátek.
"Začátek léta 2002 byl ve znamení sucha, horka a slunce. Když pak přišel první déšť, koukal jsem z okna a sám sobě si říkal: To nám to ale krásně prší, konečně se všechno zalije a opláchne, už to bylo potřeba. To jsem však ještě netušil, že bude pršet několik dní a že do Plzně přijde jedna z největších a nejničivějších povodní za posledních sto let," začíná vzpomínky Karel Makoň.
Odbor obrany a ochrany je nedoceněný
"V dobách, kdy jsem ještě pracoval na magistrátu MMP, byl pro mě tento odbor záhadnou složkou o jejímž významu jsem v době míru a klidu dosti pochyboval. Až při povodních jsem se přesvědčil o tom, že je to jeden z nejklíčovějších odborů města a že je dobře, že ho město má," vysvětluje Makoň. Významnou osobou je tady pan Petr Liška. Ten totiž se svými lidmi připravuje, zpracovává a řídí všechny krizové plány, seznamy kontaktů, firem a institucí. "To, že to dělá dobře, se prokázalo právě při povodních v srpnu 2002. Bez aktuálních kontaktů a seznamů použitelné techniky, klíčového majetku města, strategických lokalit a dalších věcí by se totiž ani krizový štáb neměl šanci sejít,“ doplnil.
Vzpomínky - To projedeme!
"Stojíme s autem na křižovatce Jateční a Chrástecké ulice, koukám dolů na zatopenou silnici a na kmenech tří starých topolů vidím, že přes ni teče minimálně 1,5 m vody. Potřebujeme se s panem primátorem urgentně dostat na Doubravku a do Bukovce. Do ticha zazní: To projedeme!, zahlásí Jiří Šneberger a ani na vteřinu o tom nezapochyboval. To neprojedeme, dovolím si oponovat a neuposlechnout příkazu. To už ale byla zatopená a neprůjezdná i křižovatka na Rokycanské třídě u Baumaxu a most přes řeku Úslavu na Těšínské ulici byl v tu dobu v rekonstrukci," vypráví Karel Makoň. Podobná situace byla tehdy i na mostě v Lobzích, kde se dalo projet pouze na speciální povolení.

Pytlování na nábřeží
"Když jsem viděl, jak auta navážela písek a stovky lidí, kteří neúnavně pytlovali, byl jsem dojat tou soudržností obyvatel společně bránících své město. Pozor, náklaďák!!! Dav se vzorně rozestoupil - sem to svrhněte - lopaty - střídáme - pytle - provázky… Staří, mladí, vyhrnuté nohavice, čvachtající ve vodě, bez rozdílu věku, postavení a názoru plnili pytle s pískem a spolu s vyčerpanými hasiči, kteří akci řídili, stavěli po obou stranách nábřeží protipovodňové zábrany," chválí obyvatele Plzně Makoň. V jeden okamžik tekla řeka minimálně půl metru nad horní hranou kamenné regulace koryta řeky, sevřená jen díky zábranám z pytlů. "To už ale hasiči museli uříznout na mostě u Jána zábradlí a vytahovat z řeky kmeny, části rekreačních chatek a vše, co přinesla voda a bránilo jejímu průtoku," popisuje zásah.

Dobrovolníci
V půlce zasedání krizového štábu se podle Makoně najednou rozletěly dveře u zasedací místnosti a dovnitř se vřítil svérázný chlapík. "Nevím, jak se ten pán jmenuje, ale určitě ho zná většina Plzeňanů, jelikož je to taková poměrně známá tvář a postava Plzně. Kde je primátor? Kde je primátor? Dožadoval se audience. Pane primátore, tak jsem tady a spolu s ostatními, kteří čekají venku, se hlásíme do první linie a jsme připraveni pomáhat," hlásal podle Makoně chlapík. "V ten okamžik to možná nikdo z nás pod návalem důležitějších věcí moc kladně nevnímal, ale pravdou zůstává, že pak tento člověk vedl celé skupiny dobrovolníků, kteří na Roudné pomáhali zoufalým lidem vyklízet poničené domácnosti a vynášet bahno," doplnil zvířecí záchranář.

Voda opadává a škody vyplouvají na povrch
Spolu s naplaveným bahnem a hromadami poškozených věcí na některých místech vyplavala i těla uhynulých zvířat. To museli už řešit právě členové DES OP. "Tři dny jsme sváželi desítky utopených slepic, králíků a domácích zvířat do chladícího boxu a kontejneru na veterinární kliniku Vedilab, kde doktor František Čada zajistil kontejner a následně i likvidaci," popisuje Karel Makoň. Z volně žijících živočichů se našly tři srny a několik ježků. Ke zvířatům však přibylo i zkažené maso z domácností a některých provozoven. "Vzpomínám, že nejkurióznější bylo vybalování 125 balíčků naporcovaných vepřových kotlet (balených po dvou) z restaurace na Roudné," usmívá se vzpomínce.
Pozitivní zkušenost
O tom, že solidárnost lidí byla chvílemi až neuvěřitelná, svědčí i další Makoňova osobní zkušenost. Třetí noc bylo potřeba dočerpat do zásahového vozidla pohonné hmoty. Karel Makoň proto vyrazil k bankomatu v Kopeckého sadech, aby vybral potřebnou hotovost. "Nevím, jak se to stalo, ale od bankomatu jsem odcházel bez peněz, jelikož jsem je zapomněl ze spodní schránky vyndat. Že je nemám, jsem zjistil až na čerpací stanici a tak jsem se k bankomatu rychle vrátil. Moc jsem tomu nevěřil, ale za pokus to stojí. O to více jsem pak byl překvapen, když na bankomatu byl nalepený lísteček se vzkazem: Komu něco schází, nechť zavolá na tento telefon. Zavolal jsem a ony tři tisíce korun dostal zpět," dodnes udiveně říká Makoň. "Paní, na jejíž jméno si bohužel už dnes také nevzpomenu, vím jen, že pracovala na MMP, šla do bankomatu vybrat hotovost hned po mně, peníze našla. Nejen, že si je nenechala, ale ještě napsala právě onen vzkaz. Tak stmeleni byli obyvatelé města v době, kdy jejich městu teklo do bot," konstatoval zvířecí záchranář. Povodně donutily lid držet pospolu. Alespoň to bylo na ničivé síle pozitivní.

SDÍLEJTE ČLÁNEK

MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT

Dar za desítky milionů. Plzeňská galerie získala výjimečnou sbírku