13.05.2025 10:12 13.05.2025 16:22
Na krajském úřadě v Plzni zasahovali od ranních hodin kriminalisté
Obviněni jsou dva lidé a firma! Obvinění se týká veřejné zakázky
13.05.2025 10:12 13.05.2025 16:22
Obviněni jsou dva lidé a firma! Obvinění se týká veřejné zakázky
12.05.2025 13:05
12.05.2025 11:29
Muzeum techniky a řemesel v Kolovči založil Martin Volf před patnácti lety. Pouze se svou rodinou tu provozuje úžasné expozice, které představují rozličná řemesla a technické exponáty tak, jak je jinde jen stěží uvidíte. A navíc rodina Volfova již od roku 1785 nepřetržitě provozuje hrnčířské řemeslo a je tak nejstarším hrnčířským rodem v Evropě. Čtěte rozhovor s Živnostníkem roku Plzeňského kraje!
Muzeum techniky a řemesel v Kolovči provozuje Martin Volf už patnáct let. Letos se stal Živnostníkem roku 2010 Plzeňského kraje a postoupil do celorepublikového finále, ve kterém rozhodne o vítězi prostřednictvím SMS hlasů veřejnost. Více o soutěži a způsobu hlasování najdete zde. Hlasuje se do 21. listopadu! Qap.cz Vám s Martinem Volfem přináší rozhovor!
Ocenění má ale Martin Volf na kontě více, například v loňském roce se nejen stal stříbrným Živnostníkem roku, ale jeden mobilní operátor jej také zvolil Byznys rebelem roku 2009 za odvahu podnikat v muzejnictví, udržení tradičních řemesel a přínos pro městys Koloveč.
V kolovečském muzeu najdete například hasičskou zbrojnici, hostinec ze začátku 20. století, tkalcovnu z roku 1870, holičství a kadeřnictví z roku 1925 nebo ordinaci dentisty z roku 1937 i s laboratoří. Expozice jsou věnovány řemeslům jako hrnčíř, provazník, cementář, včelař, cukrář, muzikant, studnař, fotograf, vlásenkář, kožešník, kartáčník, pradlena a další.
Rodina Volfů je navíc už od roku 1785 výrobci tradiční Kolovečské keramiky, v jejíž výrobě stále pokračuje. Například v roce 2001 byl otec pana Martina Volfa Rudolf Volf jmenován Mistrem lidové umělecké výroby a v roce 2001 obdržel od ministra kultury titul Nositel tradice lidových řemesel. Proslulá Kolovečskou keramiku si v muzeu můžete také koupit.
Co pro Vás toto ocenění znamená?
Je to samozřejmě malinko uspokojení, když se ocení práce. Spousta lidí to bere, že je to jako úspěšné podnikání. Tady je to malinko jinak, je to spíše neobvyklost a ten podnikatelský příběh. V loňském roce jsem skončil na druhém místě, takže jsem se přihlásil, abych skončil na prvním a to se povedlo. Mám samozřejmě velikou radost a věřím tomu, že to něco přinese i tomu podnikání, protože se o tom mluví, takže i do budoucna od toho očekávám, že to bude přínosem.
Muzeum techniky a řemesel je hodně rozsáhlé. Kolik exponátů v něm mohou návštěvníci vidět?
V současné době je k vidění 50 řemeslných dílen včetně dalších technických exponátů, který je 7 tisíc, na 1 000 metrech čtverečních výstavní plochy. Samozřejmě chceme dále rozšiřovat, takže něco vymyslíme i do budoucna.
Kde berete sílu a energii muzeum provozovat a ještě dál rozvíjet?
To mi dávají samotní návštěvníci, kteří k nám chodí. A jsou zvyklí, že každé dva roky je nová expozice, tak mi nic jiného nezbývá. Oni mě do toho tlačí, abych s něčím novým přišel.
Co je v muzeu poslední novinkou?
Nejnovější je expozice se 14 řemesly, včetně koloniálního obchodu z 30. let, to je hodně atraktivní.
Kdo všechno v muzeu pracuje?
Jen moje rodina, jsme čtyři. Rodiče, kteří jsou v důchodovém věku, mi pomáhají, a manželka, která je na mateřské.
Dovedl jste si představit, když jste s muzeem začínal, že to dojde až do takových rozměrů?
To jsem si vůbec nedovedl představit. Já vždycky říkám, že jsem jednou seděl v té dílně, to jsme měli tu první expozici, a někdo tam byl a povídal: " Já Tě byl někde v Německu a tam bylo asi třicet řemesel, to bylo tak pěkný." A já říkám: "No, tak to bych asi... to nikdy." A dneska jich je padesát, takže nikdy neříkej nikdy. Prostě jsme se do toho dali, a je to.
Víte o podobných muzeích třeba v Evropě?
Srovnání je malinko zavádějící. My třeba nejsme největší na plochu, ale je to v té obsáhlosti, v tom, že ty dílny jsou naprosto kompletní a funkční. V tom, myslím, je ten náš hlavní klad. A dílny také odpovídají svou metráží skutečnosti. Lidi se diví, že jsou ty dílničky takové malé, ale my je máme postavené tak, jak vypadaly.
Jak k novým exponátům přicházíte?
Není to tajemství, ale je k neuvěření, že z 90 % jsou to dary od lidí. Bývají samozřejmě ve špatném stavu, takže nás poměrně dost peněz stojí dát je do výstavní podoby, ale jsou to dary, ty lidi jsou rádi, když zůstanou zachovány.
Máte svůj sen, co byste v muzeu chtěl mít, ale zatím k tomu nemáte jedinou věc?
Já už jsem si skoro všechny sny splnil. Mám poslední velký sen, a to je nějaký velký parní stroj, lokomobila nejlépe. To vím, že bude velice obtížná. Ale to jsem si myslel i o jiných věcech a nakonec všechno mám.
Kolik návštěvníků Vás navštívilo v loňském roce?
Něco přes šest tisíc lidí, letošní sezona stále běží a ukazuje se, že to bude nejspíš víc než vloni.
Muzeum techniky a řemesel Koloveč je otevřeno denně, od března do října od 9 do 17 hodin, a v ostatních měsících po telefonické domluvě. Více informací získáte na www.muzeum-kolovec.cz.