Nejsme sběrný dvůr, ale slušné věci upotřebíme všechny, říká Diecéze Plzeň

Spousta z nás má doma obnošené šatstvo nebo staré nádobí, skříně či hračky. Prodat se to skoro nedá a co s tím? Jednou z možností je odvézt věci do plzeňské charity. Jaké věci berou, komu pomáhají a jak Charitní šatník funguje se vydal zjistit QAP.

Málokdo tuší, že obnošené zboží se dá ´odložit´ tak, aby ještě někomu pomohlo. V Plzni to jde. V Cukrovarské ulici, blízko vozovny PMDP u ČEZ arény, je sklad Městské charity Plzeň. Tam můžete denně přivézt nábytek, šatstvo, obuv, nádobí, příbory, hračky, ale třeba i starou televizi nebo jiné funkční spotřebiče, které už doma nepotřebujete. Přinést můžete dokonce i zdravotní pomůcky jako například chodítko či berle nebo vozík. "Lidé nám sem, bohužel, ale nosí vše, co nepotřebujíí a sami to nechtějí vézt do sběrného dvora. My to pak přebereme a odvážíme sami," konstatoval vedoucí projektu střediska sociální rehabilitace Josef Pechmann. "Mnohdy sem lidé něco přivezou, my to nevezmeme a oni to tu přesto nechají na dvoře." To ale není pomoc charitě, vždyť sběrný dvůr v místě bydliště máte zdarma a není problém to tam odvézt, ne věci odhodit na dvoře charity.

Jak to funguje?

"Na příjmu věcí do skladu pracují zaměstnanci, kteří jsou dlouhodobě nezaměstnaní," upřesňuje Pechmann. Věci se musí přebrat a vytřídit. Pokud chcete něco odvézt charitě, vemte jen věci čisté a hlavně nositelné. Kdo by chtěl nosit svetr či sako po dědovi, i když je zadarmo!

Poškozené věci, které jsou použitelné, musí zdejší pracovnice také vyspravit, pak se i pere a žehlí. Potom věci putují přímo ´na plac ´, kde si je mohou lidé vzít.

Princip výdeje věcí a prodeje

Věci zadarmo dostanou ti, kteří přinesou ze sociálky dokument, kde je potvrzeno, že opravdu jsou v hmotné nouzi a co konkrétně potřebují. "V takovém případě nemají právo si věci vybírat, ale dostanou je přidělené podle seznamu,"  vysvětluje Josef Pechmann. "Ti, co jsou tzv jen sociálně slabí si tady mohou věci zakoupit za manipulační poplatek v řádech desetikorun  za kus."

Nemyslete si ale, že jsou všichni klienti za věci vděční! "Máme tu i případy, kdy nám vynadají, že takové staré věci nechtějí. Oni chtějí moderní a značkové," doplňuje příklad vedoucí projektu. Také ti, kteří věci na charitu přinesou jsou mnohdy nepříjemní. "Pokud jde o věci opravdu takové, že je nevezmeme, například šatstvo po babičce z války je pro nás neužitečné, jsou lidé opravdu někdy i uražení, že to nebereme," vysvětluje Pechmann. "Ale nějaké velké konflikty tady nemají. "Občas na nás někteří klienti řvou kvůli výběru věcí, ale zatím, zaplaťbůh, nedošlo k žádnému napadení," konstatoval.