Odešel Boris Jirků. Umělec, který spojil svůj život s plzeňskou Sutnarkou

Zprávu o úmrtí zlínského rodáka potvrdili jeho blízcí spolupracovníci z plzeňské fakulty. Boris Jirků na zdejší „Sutnarce“ vedl výuku figurální kresby a malby. Kromě Plzně působil také jako garant magisterského a doktorského studia na Akademii umění v Banské Bystrici.

„Boris Jirků byl navíc iniciátorem a dlouholetým organizátorem mezinárodního projektu FIGURAMA, který představuje studentské práce z patnácti univerzit v Evropě a USA a dlouhodobě mapuje přístupy k figurální tvorbě. Sám se věnoval kresbě, malbě, grafice, ilustraci, dřevěné a kovové plastice a výtvarným realizacím ve veřejném prostoru. Zúčastnil se také desítek kolektivních výstav doma i v zahraničí a jeho rukopis – dynamická figura, energická linie a výrazná barevnost – je nezaměnitelný," uvedla Západočeská univerzita v Plzni.

Kolegové z plzeňské FDU na něj vzpomínají jako na pedagoga, který se studentům věnoval s neúnavnou energií a pečlivostí. „Kresba byla pro Borise Jirků nejen technikou, ale i filozofií a způsobem poznání světa,“ zaznívá z fakulty. Jeho odkaz tak spočívá nejen v uměleckých dílech, ale především v inspiraci a vedení generací výtvarníků, kteří měli štěstí jej poznat.

Jeho díla můžete vidět na stránce www.borisjirku.cz.

Boris Jirků se narodil 10. dubna 1955 ve Zlíně. Vystudoval Střední uměleckoprůmyslovou školu v Uherském Hradišti a Akademii výtvarných umění v Praze v ateliéru profesora Arnošta Paderlíka. Významnou část svého profesního života pak spojil s výukou figurální kresby a malby. Než začal vyučovat na ZČU v Plzni, působil sedmnáct let na pražské Vysoké škole uměleckoprůmyslové, krátce také jako její rektor. 

Boris Jirků byl umělcem mnoha tváří – jeho tvorba sahala od volné kresby a malby přes grafiku až k dřevěným či kovovým plastikám. Jeho díla dnes najdeme v prestižních sbírkách po celém světě. Široká veřejnost si ho však oblíbila především jako ilustrátora.

Nezapomenutelnou stopu zanechal v literatuře díky spolupráci s kolumbijským spisovatelem Gabrielem Garcíou Márquezem. Svým typickým stylem doprovodil jeho nejslavnější romány jako Sto roků samoty nebo Podzim patriarchy. 

Foto Milan Svoboda, výstřižek z www.borisjirku.cz