Plzeň je moje srdcová záležitost, říká Michal David

Nedávno Michal David koncertoval v Plzni. Jeho narozeninový koncert v Plzni se opravdu vyvedl. QAPu se podařilo odlapit zpěváka ve skvělé náladě. Prozradil nám, že kdyby nebyl zpěvákem, býval by byl kuchařem.  Také se přiznal, že má rád Plzeň a jeden z nejlepších dárků k jeho padesátinám byl vnouček Sebastián, kterého umí přebalit i nakrmit.

Jaké to je být padesátníkem?

Já se cítím naprosto skvěle a mám kamarády, kteří jsou stejný ročník, jako já, a mají z toho depku. To nechápu. Já se cítím na třicet a zkušenosti mám na padesát. To je přece ideální, ne? Jó, kdybych měl tyhle zkušenosti ve dvaceti, věděl bych, co dělat... (smích).

Takže život si užíváte...?

Jistě, to je třeba, život je krátkej a musí se žít naplno.

Když jste začínal s kapelou Kroky, napadlo Vás, že jednou budete slavným zpěvákem pop music? Byl to Váš sen?

To se nedá říct. Moje první písnička byla Chtěl bych žít tak, jak se má a já nevěděl, co mě čeká.Chytlo se to skvěle. Během asi tří měsíců jsme měli vyprodaný sály, byly plný teenagerů a dětí a já jsem tak nějak vycítil, že jsem jejich takovým idolem. A člověk je mladej a jde cestou té své generace. Když už to ale trvalo těch skoro 10 let, tak mmě to nebavilo, věnoval jsem se víc tvorbě a tak jsem to prostě zapích´. No a pak jsem asi 5 let nejezdil.

A co byl ten impuls k návratu na scénu?

Po těch letech, co jsem nejezdil, mi najednou začali volat DJové z diskoték a chtěli, abych jezdil hostovat. A dodělali to nebo dá se říct, že ten největší kopanec byl, když hokejisti vyhráli v roce 1998 Nagano a chtěli po mně napsat hymnu. A stal jsem se takovým jejich maskotem (smích). Hráli si mě v kabině, prý jim to dodávalo energii a chuť hrát.Tak to byl asi ten největší impuls, když jsme se pak sešli na Staromáku a já zahrál hymnu Správnej tým, bylo to úžasně emotivní. A od té doby to už šlo nahoru rychle. No a letos jsem oslavil padesátku na Letné, bylo tam 17 000 lidí, super. A já jsem rád, že i přesto, že lidi nemají peníze, přišli na ten můj koncert a děkuju za to. Ony ani ty vstupenky nejsou dneska nic levného, že...

Jedním z dárků k Vašim padesátinám byl i vnouček, jaký jste dědeček?

Sebastien je snad můj nejhezčí dárek a je úžasnej, naplňuje náš dům, prostě je to paráda. Jako dědeček, myslim, jsem dobrej (smích). Hlídám, zvládnu nakrmit z lahvičky a zvládnu v pohodě i přebalování. Jsem totiž rodinný typ, jsem ve znamení raka, tak je to jasné,ne?

Kdybyste nebyl zpěvákem, čím byste chtěl být?

Já si myslím, že jsem k tomu byl zrozen. Už v 6ti letech jsem hrál na plastovou trubku a imitoval jsem Armstronga. Ve svých 7 letech jsem se věnoval jazzové musice. Poslouchal jsem Sinatru a podobné. Pak jsem se v klášteře v Itálii učil na varhany a tam to začalo. Po návratu do Čech v roce 1970 jsem hrál různě, třeba v kostele. Pak jsem se na Jazzových dnech v Praze v roce 1976 potkal s Pavlem Trnavským, bubeníkem z Kroků, kde zpívala Jana Kratochvílová. A já jsem tehdy, když jsem poprvé slyšel Janu zpívat v rádiu, řekl, s tou bych chtěl hrát. A pak přišla nabídka z Kroků. A od jazzu k popině to bylo hned. Jinak kdybych nezpíval, asi bych vařil. Vařím rád a myslím si, že dobře. Nebojim se žádného jídla.

Takže ani svíčková Vás nezastraší?

Ne, zvládnu. Zrovna tak si troufám i na thajskou kuchyni, čínskou, italskou, prostě cokoli. Rád vařím pro kamarády a oni zas rádi ke mně chodí na jídlo(smích).Zrovna zítra budu vařit jednu japonskou specialitu pro kamarády.

Máte vztah k Plzni?

Plzeň je rozhodně moje srdcová záležitost, něco, co ke mně tak nějak patří. Nejen  s Diskopříběhem, ale i Láska z pasáže nebo Vítr v kapse, prostě Jarda Soukup, Plzeňák. To natáčení Diskopříběhu tady a koncert pro tisíc lidí po tom, neuvěřitelné. A pak tady v Plzni je vždycky super publikum a bombastická atmosféra. Jezdim sem hrozně rád a mám tu hodně kamarádů.

Souhlasíte s tím, že Plzeňáci jsou jiní, odlišní od ostatních Čechů, takové palice?

Já mám na Plzeňáky jeden názor a to, že jsou jako pivo. Dokud je pěna, je to dobrý, ale když spadne, je to špatný. Takže je to o tom, aby ta pěna dlouho vydržela (smích) a o to já se tady snažim. A navíc, když pivo, tak jedině Plzeň. Dám si rád, hlavně k jídlu. A všude ve světě se vlastenecky hlásím k tomu, že to, co pijou, je naše pivo.

Sledujete plzeňský fotbal?

Určitě, jsem sice Slávista, ale Slávii se zrovna nedaří. Jinak Plzeň sleduju a fandim jí. Je to bomba. Přeju hodně štěstí a aby jí to vydrželo.

Není Vám někdy líto, že fanoušci chtějí dokola poslouchat ty staré pecky a nepožadují pořád novinky?

Tak já jsem vydal od té doby pár cd, třeba hit Ruská Máša, která se chytla, nebo jsem napsal pro Helenu Vondráčkovou Dlouhou noc. Ale je to tak, že lidi chtějí pořád tu klasiku jako Non stop nebo Céčka. S Martinem Hájkem jsme tyhle hitovky obalili novým rytmem a soudobým tanečním zvukem a představíme je právě tady v Plzni. Takže v novém kabátě, ale pro současné teenagery, kteří chodí na moje koncerty.

Co říkáte dnešnímu koncertu, publiku tady v Plzni?

Publikum bylo senzační, bylo úplně plno a bombastická atmosféra a já moc všem děkuju. Do Plzně se strašně rád budu vracet. A rozhodně mym přijdeme s něčím novým.

QAP Michalovi gratuluje ke kulatým narozeninám a těšíme se na další skvělý koncert tady v Plzni.