Plzeňské dotyky známých osobností: Po stopách Miroslava Horníčka

Kniha s názvem Plzeňské dotyky známých osobností připomíná, že historii města netvoří jen budovy a data, ale především lidé. Do dějin Plzně se zapsala řada výrazných jmen – někteří ovlivnili klíčové události, jiní podobu města či jeho kulturní atmosféru. Někdo Plzní prošel jen na krátký čas, jiný zde prožil celý život.

Publikace přitom není encyklopedií slavných Plzeňanů. Místo suchého výčtu faktů nabízí hledání konkrétních míst spojených s jejich životními příběhy. V minulém článku jsme se podívali na plzeňského hrdinu domácího odboje za druhé světové války Václava Krále. V dnešním článku se zaměříme na herce a spisovatele Miroslava Horníčka.

Miroslav Horníček (1918–2003)

„V prvním patře domu č. 36 v Karlově ulici, jen kousek od Škodovky, se 10. listopadu 1918 ozval dětský pláč. U Horníčků se narodil syn Miroslav. Jak sám později poznamenal, kdyby se narodil o dva týdny dříve, byl by občanem ještě rakousko-uherské monarchie. Farář Škorpil dal při křtu novorozenci jméno Miroslav a po kmotrovi Antonínovi Jaborovi druhé jméno Antonín.“

Po nějaké době se Horníčkovi přestěhovali do čtyřpokojového bytu v přízemí. Zabrali pokoje dva, v tom dalším bydlela majitelka bytu Fany Adlweinstainerová, která kdysi ve Vídni provozovala se svým manželem hotel. Čtvrtý pokoj bytu se pronajímal lidem „od divadla“, kteří se v něm často střídali. Možná tam získal malý Miroslav první velké sympatie k divadelnímu umění. Asi bylo v bytě až příliš živo, a tak se po nějaké době rodina stěhovala do jiného v druhém poschodí. Tady v roce 1940 zemřel Horníčkův tatínek.

V domě zažila rodina také velký nálet na Škodovku. „Všichni jsme už byli ve sklepě, když jsem si vzpomněl, že do krytu si má člověk vzít alespoň jeden předmět, pokud možno vzácný. Vyběhl jsem ze sklepa a běžel do druhého patra – to už padaly bomby – sebral cosi a vrátil se dolů. Pak teprve jsem zjistil, co to držím v ruce: bylo to divadelní kukátko. Nálet dozněl, sirény odhoukaly konec a já se šel jako první podívat do našeho bytu. Po návratu se matka ptala? “Tak, co je?“ A já jsem řekl: „Máme to dobrý, můžeme pouštět v ložnici draky.“ Strop jsme měli v postelích,“ vzpomínal na toto období Miroslav Horníček ve své knize Saze na hrušce. V červnu 1945 se přestěhoval do Prahy.

Poprvé se ale s „divadelním kumštem“ potkal na plzeňské reálce na Mikulášském náměstí, kde navštěvoval ochotnický spolek, a kde se spolužáky založil Studentský avantgardní kolektiv. Po dokončení gymnázia našel Horníček práci jako technická síla ve Škodovce a později byl úředníkem v Městské nemocnici. V roce 1941 dostal angažmá v Městském divadle v Plzni.

Když po válce odešel do Prahy, našel první místo v divadle Větrník a o rok později přestoupil do Divadla satiry bratrů Oldřicha a Lubomíra Lipských. Z této scény pak zamířil na šest let do Národního divadla. Důležitým datem Horníčkova života byl 8. březen 1948, kdy se v Praze oženil s Bělou Šumberovou, rodačkou z Liptovského Mikuláše.

V roce 1955 spojil Horníček svoji uměleckou dráhu s Janem Werichem a stal se jeho partnerem v Divadle ABC. Hráli společně šest let, například ve hrách Těžká Barbora nebo Husaři. Pak Horníček zamířil do Hudebního divadla v Karlíně, Divadla Semafor a Městských divadel pražských.

V roce 1966 byl zvolen králem plzeňského Majálesu. O rok později účinkoval v projektu Kinoautomat na světové výstavě EXPO 67 v Montrealu. Byl průvodcem filmovým představením, ve kterém o ději rozhodovalo publikum. Bylo to první uvedení interaktivního filmu na světě. Zajímavostí je, že Horníček neuměl anglicky a text měl jen dokonale odposlouchaný a naučený.

Když se vrátil z Kanady domů, stal se hlavním aktérem televizního projektu Hovory H, do kterého si zval různé hosty, se kterými rozmlouval nad sklenkou červeného vína. Projekt byl v té době mimořádně oblíbený. V roce 1990 bylo dotočeno dalších sedmnáct dílů.

Miroslav Horníček účinkoval v několika filmech – třeba v dílech Táto sežeň štěně, Kam čert nemůže či v pohádce Byl jednou jeden král. Hrál také společně s Jiřím Sovákem v úspěšném televizním seriálu Byli jednou dva písaři. Velmi úspěšný byl tento muž mnoha talentů i jako spisovatel – napsal knihy Dobře utajené housle, Javorové listy, Listy z Provence, Jablko je vinno či Chválu pohybu a několik divadelních her. Věnoval se také výtvarnému umění – vytvářel surrealistické koláže.

Miroslav Horníček zemřel v Liberci v roce 2003 a je pochován v Kytlicích u Nového Boru.

V Plzni bylo v roce 2000 pojmenováno divadlo v tehdejším kulturním domě Inwest (původně Dům kultury ROH) Horníčkovým jménem a v listopadu 2003 tady odhalena jeho pamětní deska. Dům Inwest byl i s divadlem v roce 2012 zbourán. Na Horníčkově rodném domě v Karlově ulici byla v roce odhalena 2023 pamětní deska od sochaře Václava Fialy.

Dne 10. listopadu 2018 v den Horníčkovo stého výročí narození, byla v předsálí Malé scény odhalena jeho busta od sochaře Vítězslava Eibla a divadelní foyer Malé scény se slavnostně přejmenovalo na Foyer Miroslava Horníčka.

Odhalte další osobnosti

Zajímavosti v článku jsou z obsahu knihy Plzeňské dotyky známých osobností, která mapuje osudy výrazných postav spjatých s Plzní a místa, kde zanechaly svou stopu. Knihu, ve které naleznete mnoho dalších příběhů, můžete zakoupit na e-shopu www.starymost.cz. Publikace je ideálním průvodcem pro všechny, kteří se zajímají o historii Plzně, její významné osobnosti a chtějí poznat západočeskou metropoli z nové perspektivy.

Foto a dokumenty z knihy Plzeňské dotyky známých osobností (současné fotografie Marie Šlehoferová, historické snímky a dokumenty – Západočeské muzeum v Plzni, Archiv města Plzně)