"V Plzni hraju moc ráda," říká Radůza

Radůza je nejen populární českou zpěvačkou, ale také skladatelkou vážné hudby a autorkou pohádek pro děti. Na svém kontě má 8 sólových desek a 3 sošky zlatého Anděla. Za svůj největší úspěch ale považuje své děti, které vychovává se svým přítelem, který pochází z Turecka. Možná právě její syn Attila a její dcera Asena jsou důvodem, proč se Radůza rozhodla věnovat se dětské literatuře a písničkám. Při příležitosti jejího koncertu v Plzni prozradila Qapu.cz, proč ji její fanoušci poslouchají...

Pro začátek bych se vás ráda zeptala: jak se vám koncertuje v Plzni? Váš minulý a vlastně i tento koncert byl beznadějně vyprodán...

Je to úžasné. Já v Plzni hraji moc ráda, tady vždycky přijde dost velké publikum a dobře se sem jede od nás z Kladna, není to daleko, takže ráda jezdím do Plzně.

Jak jde dohromady mateřství a koncertování? Není to pro vás těžké, zvládat obojí?

Já si myslím, že to jde dohromady daleko líp, než kdybych chodila někam na pevnou pracovní dobu do práce. Protože já jsem v podstatě s dětma doma, krásně to stíhám - teď kluk začal chodit do školky, takže ho tam krásně stíhám odvézt a po obědě si ho vždycky vyzvednu. Ta moje nepřítomnost je na hodiny daleko kratší, než kdybych chodila normálně do práce. Takže pracuji doma, a když můžu - třeba dneska tady nespíme, takže se z Plzně vracím domů, abych už zítra byla zase s dětmi. Dřív jsem je vozila s sebou, dneska už nekojím, takže je to zbytečné, aby se mnou někde harcovaly po šatnách a hotelích, ale myslím, že s nimi trávím daleko víc času, než bych trávila, kdybych měla tzv. normální zaměstnání.

Jak je vůbec možné, že mluvíte tolika cizími jazyky? Kromě hudebního talentu máte ještě toto nadání, není to na jednoho člověka moc?

Já těmi jazyky nevládnu nijak dokonale, já se dobře domluvím a tím to končí. Kdybych měla překládat nějaké texty, tak to už je potom horší. Já si myslím, že to souvisí s tím hudebním nadáním, protože kdo má sluch, tak prostě to odposlouchá. Já to odposlouchám, já neumím pořádně gramatiku, tou já se moc nezabývám.

Existuje nějaký nástroj, který byste označila za svůj nejoblíbenější?

Já mám hodně ráda žesťové nástroje, protože jsem jako dítě hrála na lesní roh, takže já mám ráda pozouny, trubky, tuby... Všechny tyhle nástroje, ty miluji, ale že bych měla nějaký hodně oblíbený nástroj, to nemám. To vždycky závisí na tom, na jakou písničku bych si ho představila. Třeba zrovna včera jsem měla koncert v Domažlicích a hrála jsem tam šest písniček s dudáckou kapelou a bylo to skvělé. Strašně se mi to líbilo!

A jaký je váš názor na manželství?

To se mě ptáte proto, že jsem svobodná a mám dvě děti? Kdyby můj partner potřeboval k soužití se mnou, abychom se vzali, tak já si ho ráda vezmu. Když to nepotřebuje... mně na tom nezáleží. Pro mě to žádný význam nemá. Kdybych mu chtěla utéct, tak by se mnou mohl být desetkrát ženatý a stejně bych mu utekla. A když s ním budu chtít zůstat, tak s ním prostě zůstanu i když žádný papír mít nebudeme. Chápu, že někdo to rád udělá, takhle to dát tomu světu najevo, že k sobě chceme patřit, máme se rádi, milujeme se, je to hezké. Já na svatby ráda chodím, ale sama pro sebe to mít nepotřebuju.

Přemýšleli jste někdy s partnerem o tom, že byste se přestěhovali do Turecka?

Ne, to jsme nepřemýšleli nikdy, protože bysme na tom nebyli tak pohodlně jako tady. Hlavně já, co bych si tam počala? Čím bych se tam živila? Já nemůžu nepracovat, to bych byla nešťastná. Ale ráda tam jezdím na návštěvu. On odešel z Turecka jako mladý hoch, a od té doby tam nikdy už pak nežil. Takže kdyby se tam chtěl vrátit, tak na to měl dvacet let.

Překvapuje vás, že i mladí lidé vás poslouchají?

Já si myslím, že je to tím, že zpívám o obecných věcech, o věcech, které se dějí každému. Určitá část těch písniček je vždycky o nějakých ztrátách, málokdy o nějakých nálezech. Každý člověk v životě něco ztrácí - lásku, partnera, dítě... Přijde nemoc a pak i zdraví. A každý z nás se s tím musí nějak vyrovnat. A o těch věcech já zpívám, čili si myslím, že se to může dotknout každého. Ty písničky jsou... nekomplikované, jsou melodicky opravdu jednoduché. Proč si myslím, že ty lidi chodí, je, že mi to věří, že je to pravda, že jsem to prožila, je to můj pohled. Neznamená to, že je to obecná pravda, že to tak platí pro všechny. Ale taky někdy zjistím, že jsem se zmýlila a musím to celé přehodnotit. Ale i o tom ty písničky jsou: jak tápu a nevím...

A jaké jsou vaše plány do budoucna?

Já neplánuji, protože to je jako: chceš-li Boha rozesmát, řekni mu o svých plánech. Žádná budoucnost být nemusí, ale teď jsem si založila vlastní hudební vydavatelství. Nejdřív jsem myslela, že budu vydávat jenom svoje desky, ale pak jsem na Kladně našla takovou šikovnou kapelu, jmenují se Zrní, tak jsme se dohodli, podepsali jsme smlouvu a v lednu budeme natáčet desku. Pak jsem se dohodla s Hankou Ulrichovou, že bych vydala její sólovou desku, což znamená, že musím sehnat skladatele, textaře a nějaké studium, to bychom natáčeli příští rok na podzim. A pak mě oslovilo Mladoboleslavské divadlo, které chce dělat muzikál o sv. Václavovi a Vojtěchovi, jestli bych nenapsala hudbu a texty. Kromě toho jsem se rozhodla, že v té nové sezóně budu hrát s kapelou, píšu knížku.. Takže já myslím, že práce už mám dost.