"Od horské se neodchází", říká šéf Horské služby Šumava Michal Janďura

27.05.2010 9:15

Za celý rok ošetří Horská služba Šumava více než tisícovku úrazů, navíc vyjíždí k nehodám, zachraňuje nejen turisty, ale pomáhá také místním. O tom, jak funguje Horská služba Šumava a jak se můžete stát jejím členem, jsme si povídali se šéfem Michalem Janďurou.

Na Šumavu míří tisíce turistů také v létě, převážně za cykloturistikou. Podle šéfa Horské služby Šumava Michala Janďury dokonce Šumava vede v počtu letních úrazů nad všemi ostatními horami. To je podle Janďury způsobeno hlavně velkou koncentrací lidí. Nejen o úrazech jsme si ale povídali se šéfem šumavské Horské služby. Čtěte dál a dozvíte se také jakým "drilem" musí projít každý nový záchránář a jak není vůbec lehké k horské se dostat.....

Na Šumavě začíná letní sezóna. Kolik úrazů během letní sezóny ošetříte?

V létě ošetřujeme zhruba od 250 do 300 úrazů. My v tomto máme takový primát oproti ostatním horám, protože návštěvnost v létě je opravdu veliká. Jde především o cyklisty. Šumava je spíše cyklistická než pro pěší. Úrazy jsou od lehkých až po těžká a bohužel i smrtlená. Letní úrazy jsou způsobené hlavně velkou koncentrací lidí. Na některých místech je to v létě jak na Václaváku a leckde propustnost cest ani nestačí. Nemůžeme říci, že by tady lidi bezhlavě riskovali. Je to většinou shoda náhod.

Kolik je pro srovnání úrazů v zimě?

To bývá tak kolem 800, ale to se zase nedá s ostatními horami srovnávat. Například Krkonoše mají až 2500.

Horská služba Šumava tady funguje také jako záchranná služba?

Ano, my tu samozřejmě nejsme jen pro turisty, ale také pro lidi, kteří tu žijí a pracují. A zabezpečujeme tady také záchrannou službu. Vzhledem ke spolupráci, kterou máme s ostatním složkami, funguje záchranná služba rychle, na dobré úrovni.

Zajišťujete službu nejen na té západní straně Šumavy, ale také v Jihočeském kraji. Jak velké území pod Vás spadá a kolik lidí zabezpečuje službu?

My máme na starosti 1068 kilometrů čtverečních. Máme 10 profesionálních členů a 22 dobrovolníků

To není zrovna moc na tak velké území a tak veké počty úrazů? Jak to tedy funguje, například při velké pátrací akci potřebujete každou ruku a nohu...

Na Špičáku je služba dispečera 24 hodin. Potom jsou terénní stanice Prášily, Kvilda a Pec. Tyto stanice byly postavené a vybavené technikou v místech, kde je největší koncentrace lidí, tak aby byla co nejrychleji možná záchrana. Je to rok, co přistoupil také park k integrovanému záchrannému systému. Zhruba 25 strážníků národního parku je vyškoleno k první pomoci, horská služba je školila pro práci ve výškách, mají zjednodušený horolezecký výcvik apod. Tato spolupráce se osvědčila hlavně právě při větších prátracích akcích, větších úrazech, prostě tam, kde je potřeba více lidí.

Co Vám tedy chybí, kromě toho, že je Vás tak trochu "5 a půl"?

Tak asi jako každému peníze. A tím pádem technika. Záchranářská technika je nákladná. Navíc tam kde Vám před deseti lety stačil obyčejný sněžný skutr, dneska potřebujete čtyřkolku s pásama. My jsme si teď zrovna dělali rozvahu zhruba na 5 let dopředu, doplnění techniky a zdravotního materiálu. Je tam doplnění čtyřkolek, defibrilátorů, lékařského a zdravotního materiálu apod. a je 3 ,5 - 4,5 milionu korun.

Cesta záchranáře k horské ale není vůbec jednoduchá. Jak se vůbec dostává k Horské službě?

My jsme specializovaná výběrová organizace, horská služba jsou profíci a zároveň existuje občanské sdružení, to jsou dobrovolníci. Pokud se chce stát někdo profesionálem, musí být nějdříve dobrovolným členem. Nejdříve dobrovolně slouží v příslušném území a potom teprve po několika letech služby, se může stát profesionálním členem Horské služby. Je to v případě, že se po někom uvolní místo, odejde ze zdravotních důvodů nebo do důchodu. Od Horské se totiž jinak neodchází!

Co musí umět dobrovolný člen Horské služby?

Musí splňovat podmínky minimálně 18 let maximálně 35 let, musí být z daného spádového území. Pražák nemůže sloužit na Špičáku apod. Musí si sehnat dva ručitele, kteří jsou z řad profíků nebo dobrovolných členů, kteří jsou déle jak 4 roky u Horské služby. Ti ručí tím, že toho člověka připraví do školy. Znají ho, ví například že někde působil jako závodní běžec, lyžař apod. Musí absolvovat zimní a letní školu horské služby a po ukončení je zařazený jako dobrovolný člen. Splní slib, dostane odznak, vybavení, lyže, boty a o víkendech nebo ve volnu působí s profíkama. Je na tom po přípravě hodně dobře. Normální návštěvník nepozná, že jeden záchranář je profík a druhý není.

Vysoké nároky jsou ale na fyzičku?

Musí mít fyzické předpoklady, uběhnout 12 kilometrů do hodiny za 55 minut v terénu, v zimě na skialpinistických lyžích za 1 hodinu a půl 10 kilometrů, musí umět lézt jako horolezec, tady se sjíždí na na lyžích Jezerní stěnu atd. Kluci jdou do letní školy, kde se zkouší běh, lezení, uzlování záchrana atd. Potom jsou zkoušky, topografie, záchranné práce, horolezectví, záchranka, zdravověda. V zimní škole je to slalom, obří slalom, skialpinistické lyže atd. Meteorologii zkouší Alena Zárybnická, ta pracuje externě pro horskou. A když náhodou někdo neudělá a jede domů, tak je to obrovská ostuda pro tu oblast, kde selhal. Každý rok kluci prochází v rámci oblasti tím samým přezkoušením.

To je dost náročný, doslova "dril"... To málokdo zvládne.

To je pravda. Hodně kluků byť by chtělo, tak na to prostě nemají fyzicky.

Přejeme Horské službě Šumava málo úrazů, hodně peněz a Vám, abyste její pomoc v budoucnu nepotřebovali!!

SDÍLEJTE ČLÁNEK