O Ženách v pokušení s režisérem Jiřím Vejdělkem

Jak režisér říká, vyrůstal ve vysloveně ženském prostředí, které kromě maminky a dvou sester tvořila i řada tet a dalších příbuzných. „Vznikla zde řada filmů o ženách, jejichž autorkami a režisérkami jsou ženy. Říkal jsem si, že by bylo zajímavé, jak by film o ženách natočil muž, a protože se k tomu stále nikdo neměl, ujal jsem se toho sám,“ dodává s úsměvem režisér.

A kde se tedy, kromě rodiny, dozvěděl tolik o ženách, že se o nich rozhodl napsat scénář?

„To je dlouholeté studium, které začalo v pubertě a neustále pokračuje. Je to studium, které nikdy nekončí, a doufám, že se dostanu až do univerzity třetího věku,“ říká režisér. „Nejlépe se studuje v posteli, protože tam se špatně lže, i když ženy to zvládnou i tady. Možná právě proto jsem se stal režisérem, abych v posteli okamžitě poznal špatný herecký výkon“.

Existují nějaké skutečné osoby, podle nichž byly hrdinky komedie Ženy v pokušení vytvořeny?

„Každá z hrdinek v sobě obsahuje určitou esenci čistého ženského názoru,“ říká Jiří Vejdělek. „Vilma si nedělá iluze o mužích, a proto je šťastná, její dcera Helena si naopak o mužích iluze dělá a dokonce se je snaží nějak vědecky potvrdit, a proto je nešťastná a nejmladší Laura ještě váhá, do jaké míry si má iluze dělat a rozdává svou lásku do okolí a neuvědomuje si, že by ji možná měla dávat tomu nejbližšímu.“

Hrdinky v jistém smyslu reprezentují i generační pohled. „Nejstarší generace ještě uměla muže využít a užít si to a hrála tu typicky ženskou roli, kterou od ní muži čekají. Střední generace se snaží splnit dvojí nároky – být jak schopnou pracující ženou, tak ženou pro domácnost a postel a zjišťuje, že je z toho vlastně docela uštvaná a nic moc z toho nemá. A nejmladší generace dochází k tomu, že spoléhá sama na sebe, je dominantní v páru, svým způsobem obsadila mužům jejích pozice a paradoxně ona je ta, která před muži kličkuje a vlastně se vyhýbá vztahům,“ vysvětluje režisér. 

V hlavní ženské roli Vilmy se objevila herečka Eliška Balzerová.

„Postava Vilmy byla klíčová pro celý vznik tohoto filmu,“ přiznává Jiří Vejdělek. „Vilma se mi zdála. To se lidem, kteří dělají filmy, občas stává, že se jim práce přenáší do snů. Mám na nočním stolku zápisník. Když se mi něco zdá, tak si to poznamenám. Většinou ráno člověk zjistí, že je to blbost. Tentokrát se mi to ale ráno nezdálo úplně hloupé, a protože se to nezdálo špatné ani producentovi Tomáši Hoffmanovi, zkusil jsem napsat scénář. Všichni, kteří ho pak četli, reagovali otázkou: A kdo, proboha, bude tu Vilmu hrát? Tak jsem si zase lehnul a zdálo se mi, že by to měla hrát Eliška Balzerová,“ směje se režisér a dodává. „Bylo nutné, aby Vilma měla až starosvětskou eleganci a přitom byla živočišná a nepůsobilo to vulgárně, lacině nebo uměle. Eliška mi pomohla vytvořit tu postavu na takové pikantní hraně.“ 

Eliška Balzerová tady není postava z Nemocnice na kraji města, má temperament

„Diváci Elišku mají zafixovanou z její nejznámější role v Nemocnici na kraji města a tohle je něco diametrálně odlišného,“ vysvětluje režisér. „Já jsem se s ní před natáčením osobně neznal, ale podvědomě jsem cítil, že tam je ten temperament, který pro většinu lidí byl schovaný pod doktorským pláštěm. Už na první schůzce to bylo jasné. Role se jí líbila, jediné, co se jí nezdálo, bylo, když má Vilma v jedné replice výraz pro ženské přirození. Eliška tvrdila, že slovo, které jsem použil já, by Vilma nikdy neřekla. A tak jsme nad kávou v elegantní restauraci diskutovali o tom, jak by se to mělo říct jinak, což číšníka, který Elišku pochopitelně poznal, uvádělo do značných rozpaků,“ vzpomíná Jiří Vejdělek.

Jak jste se rozhodoval pro herecké obsazení?

„Lenku jsem měl v hledáčku delší dobu. Ona má v sobě křehkost, citlivost a eleganci, ale zároveň něco, co by mělo jakoby vybublat na povrch. A o tom její postava je. Začíná jako zhrzená, upejpavá, svým způsobem šedá myška, která objeví svou ženskost a to, že se jí nemusí bát,“ říká režisér.

Do obsazení promlouvalo však i jiné hledisko. „Chtěl jsem, aby obsazení bylo opravdu kvalitní, a tak jsem obsadil dva největší herce v Čechách – Romana Zacha a Vojtu Dyka – oba dohromady mají téměř čtyři metry,“ říká režisér a dodává: „Myslím, že jsem jeden z mála režisérů, který našel odvahu nechat Romana v záběrech postavit, většinou se nevejde do dekorace, a když má partnerku políbit, tak ona musí stát na nějakém podstavci.“ 

První velkou filmovou úlohu má v komedii Ženy v pokušení nová mladá pěvecká a herecká hvězda Vojtěch Dyk.

„Vojta Dyk ve filmu hraje v podstatě hodného kluka, který dostává za uši. Málokdo to má v mladém věku tak těžké jako hodnej kluk, a to dokonce, i když je fešák, protože holky si vybírají radši chlapy - potvory a on to taky v průběhu filmu zjišťuje,“ říká Jiří Vejdělek.

„Roman Zach jako Dan je inteligentní chlap, který se spálil. Klidný mlčenlivý typ. A Michal Gulyáš je prototypem opouštějícího zloducha, takže asi bude kolektivně nenáviděn, ale možná mu někteří muži v kině budou tajně závidět.“ 

Všechny moje předchozí filmy byly jiné
„Všechny své předchozí filmy jsem natočil vlastně o outsiderech, ať to byla Jolana z Účastníků zájezdu nebo třeba Václav. Tak jsem si řekl, že jich bylo dost a udělal jsem film o nejsilnějším tvorovi v dosud známém vesmíru – o ženě!“ dodává režisér.

„Nechť jsou Ženy v pokušení romantickou, pikantní i citlivou komedií, kterou složím hold ženám za jejich lásku, obětavost, toleranci a geniální schopnost najít během tří sekund ve staromládeneckém bytě pár odpovídajících čistých ponožek,“ přeje si autor.

„Doufám, že se tahle komedie bude blížit mé představě ideální ženy – tedy bude vášnivá, citlivá a vtipná,“ říká režisér Jiří Vejdělek.