Ředitelka FN Plzeň: Myslím, že teď budou mít lékaři horší pozici

Systém fungování plateb od pojišťoven byla jedna z věcí, kterou lékaři kritizovali. Nějak se to odsunulo do pozadí. Děje se v tomhle něco?

Já si myslím, že tam byla hlavní chyba v tom a i jsem o tom s panem Englem mluvila, že to uchopili jako řadoví lékaři, to znamená, řadový lékař se většinou stará o dobrou léčbu pacienta a ekonomika je moc nezajímá, nejsou na ni připraveni, ale to je nakonec správně. Lékaři chtěli reformy, ale vlastně nevěděli jaké, alespoň jsem to tak vnímala. Myslím, že víme, kde jsou finanční prostředky, a kde jsou v systému ty černé díry a i když ´uhodili´ na přístroje atd., tak myslím, že to není ten hlavní zdroj. Tam je totiž stále problém srovnávání. Třeba jsme koupili ´cétéčko´ také za 9 milionů, ale to bylo jednoduché, které slouží jen pro takové první prohlédnutí pacienta na centrálním příjmu, ale potom jsou jiné přístroje. Máme tady excelentní odborníky, kteří umí využít nejvyšší typy přístrojů tak, že pacientům třeba odpadne jiné, invazivní vyšetření. Samozřejmě ten software je strašně drahý a ten pak dělá cenu takového přístroje. Takové srovnávání je potom zavádějící.

V čem je tedy problém?

Hlavní probém je, řekla bych, ve zdravotnickém materiálu a v lécích. Tam je třeba udělat reformu standardu a nadstandardu. V ambulancích už to funguje, tam máte lék, který je s účinnou látkou a je plně hrazen, nedoplácíte v lékárně nic, ale pak máte s tou samou účinnou látkou další léky, kde doplácíte i třeba dost velkou částku, ale je to na Vašem rozhodnutí nebo jestli Vás lékař přesvědčí, že to je pro Vás dobré a jestli na to máte peníze. V ambulanci to běží, ale v nemocnici ne. Tam, když přijdete a lékař zhodnotí, že potřebujete dražší lék, tak ta nemocnice Vám ho musí dát zadarmo, bez doplatku, ale jakmile přijdete z nemocnice domů, tak ho zase budete doplácet.
S zdravotnickými materiály je to totéž. My už tedy asi tři roky pracujeme na standardizaci zdravotnických materiálů, aby se řeklo: Tohle je standart, například to v určitém věku bude endoprotéza, která vydrží deset let, ale pokud si já řeknu, že chci tu na dvacet let a chci si to zaplatit, tak se dá ta na dvacet let a pacient si připlatí nadstandard, to u nás zatím nejde.

Co ministerstvo zdravotnictví nebo vláda, daly nějak najevo, že s nemocnicemi chtějí spolupracovat na nějaké idee, jak problémy ve zdravotnictví řešit?

My máme nejblíž k ministerstvu, tím, že jsem přímo řízená organizace, takže se v pravidelných intervalech scházíme a samozřejmě se toho vždy snažíme využít, abychom se dozvěděli, jak se bude situace vyvíjet. S chystaným zvýšením DPH, to proběhlo tak rychle, že to náš pan ministr nemohl dopředu ani řešit nemohl. Teď si od nás vyžádal podklady, kolik to bude pro nás znamenat, a pak už mu asi nezbyde nic jiného než se obrátit na ministra financí a na vládu, aby se situace nějakým způsobem řešila. To, že se teď uvažuje o tom, že se zavře 10 tisíc lůžek, tím pojišťovny neušetří, jen se tím ekonomizuje stav, protože pojišťovny slíbily, že peníze na krajích nechají, jen se tím dočasně zmenší ztráta, ale jinak v tom řešení nevidím.

Mrzí mě, že se všeobecně mluví jen o nemocnicích a nemluví se o ambulantní sféře, protože tam je známo, že je o jednu třetinu odborníků více než je běžné v cizině a ještě notabene dělají daleko méně. V cizině je běžné, že ten specialista má své klienty ve sledování a volají mu i v sobotu a v neděli, je pak na něm, aby se domluvil třeba se svým kolegou, na službách. Kdežto u nás se to vzalo absurdně, že ambulantní specialisté dělají v nejlepším případě pět dní v týdnu, obvykle jen čtyři a nemocnice jsou pak ambulatními pacienti přetěžovány, což nám komplikuje přesčasové hodiny. V některých klinikách pak stavíme jednoho lékaře pouze pro ambulanci.

Jaká je teď nálada ve FN v Plzni. Vy jste už během krize říkala, že lékaře chápete a nezazlíváte jim to.

Z naší strany, tedy ze strany vedení, se nic takového určitě neděje. Ale dozvěděla jsem se, že pacienti to nevnímají dobře a i třeba v klinikách, které se té akce vůbec nezúčastnili, se lékaři setkali s nějakou kritikou. Myslím, že teď budou mít lékaři horší pozici, protože pacienti byli už takto dost kritičtí, samozřejmě někdy oprávněně někdy neoprávněně, protože když je člověk nemocný, tak v dobré náladě není, ale myslím, že teď na ně budou koukat daleko kritičtěji.
Druhá věc je, že takový ten neklid, nespokojenost v nemocnici se prohloubila, je určitě daleko větší než předtím. To je ovšem nejen v nemocnici, ale i obecně.

Kdy z Vás spadla taková ta největší tíha, kdy se to pro Vás v dobré obrátilo?

Jednou byla dohoda na spadnutí na začátku února, to se mi přes jeden víkend ulevilo, a i naši odboráři už vystupovali v médiích s tím, že je to vyřešené. No a v pondělí se situace obrátila, takže znovu nastal stres. Pak se mi ulevilo až v pondělí před tou dohodou, kdy naši neonatologové a gynekolové, i když nestáhli výpovědi, tak prohlásili, že zajistí akutní péči. To bylo to nejdůležitější, to ostatní už se dalo nějak řešit.

Musím říct, že to na mně následky zanechalo, po fyzické stránce jsem to na sobě poznala. Třikrát se mi vrátila chřipka a potom jsem dostala nějaký ischias, což je prý první, co nastane ve stresu, že se zablokuje páteř. Jsem pořád unavená a necítím se dobře, asi bude nějakou dobu trvat, než se z toho vzpamatuji a načerpám síly.