Tichá hrozba jménem osteoporóza. Může nevratně změnit celý život

06.06.2025 12:08

Nebolí. Nemá žádné varovné příznaky. Do doby, než přijde zlomenina. O to nebezpečnější je především u osob starších 50 let, ale i mladších s rizikovými faktory, mezi něž patří genetická zátěž, chronická nebo onkologická onemocnění, kouření, nedostatek pohybu, častá konzumace alkoholu, nízký příjem vápníku nebo vitamínu D. Proč neodkládat vyšetření, prevenci a případnou léčbu jsme se zeptali lékaře specialisty, Doc. MUDr. Václava Vyskočila, Ph. D., klinického osteologa EUC Kliniky Plzeň.

Proč je obecně nazývané „křehnutí kostí“ tak záludné a nebezpečné?

Vrátím se úplně na začátek. Osteoporóza v zásadě vzniká nepoměrem mezi novou tvorbou a odbouráváním kostí. A protože novotvorba i odbourávání probíhá po celý život, tak se nám v průběhu života obmění celkem 6x veškerá kostní hmota – v mládí ale převažuje tvorba, ve stáří zase odbourávání kostí. Jde tedy o proces, který je z pohledu jedince nepostřehnutelný stejně jako změny krevního tlaku, protože je bezpříznakový.

Při osteoporóze dochází k úbytku obou hlavních složek kostní tkáně, a sice organické, převážně tvořené kolagenními vlákny, a anorganické, kterou tvoří hydroxyapatit (anorganický prvek kostí a zubů, který podporuje jejich mechanické vlastnosti). Zní to složitě, ale obě tyto složky tvoří kostní trámce, tedy architekturu kosti. Pokud jsou kostní trámce tenčí, kost je celkově křehčí a v případě zatížení kostní tkáně může dojít k její zlomenině.

Zlomenina tak může být prvním příznakem této choroby. U žen přichází typicky zlomenina v oblasti zápěstí vznikající pádem, následně pak přicházejí zlomeniny obratlů, které se mohou projevit pouze ztrátou výšky. V neposlední řadě ve vyšším věku hrozí i zlomenina horní třetiny stehenní kosti (tzv. krčku), na jejíž důsledky umírá v prvním roce 30 % pacientů.

Přístrojové denzitometrické vyšetření může odhalit problém, ale co pak s ním? Existuje léčba, která by chybějící kostní hmotu doplnila?

V okamžiku, kdy zjistíme osteoporózu, tzn. přibližně snížení kostní hmoty o 25 %, resp. hodnoty kostního minerálu proti zdravému mladému jedinci nebo snížení kostní hmoty doprovázené přítomností nízkotraumatické zlomeniny, je zahájena léčba. Hlavním cílem léčby je vzniklou nerovnováhu mezi tvorbou nové kosti a odbouráváním staré kosti napravit.

Nápravu můžeme provést v zásadě dvěma způsoby: potlačením resp, snížením intenzity kostní ztráty nebo podporou obnovy kosti, případně i oběma způsoby současně. Léčba je individuální podle místa, které chceme ovlivnit tzn. kyčel, páteř nebo předloktí, nicméně každá takto individualizovaná léčba ovlivňuje celou kostru, jen některé oblasti více, jiné méně. V každém případě máme k dispozici léky, které snižují riziko vzniku zlomeniny o více než 50 % a významně snižují progresi již vzniklých zlomenin např. snižování výšky obratlových těl.

Zní to velmi odborně, ale co by mělo člověka motivovat k vyšetření? Je bezbolestné?

Hlavní motivací člověka by mělo být udržet si základní soběstačnost, vyhnout se problémům s mobilitou a sebeobsluhou, protože prodělaná zlomenina obratle nebo krčku se může stát limitujícím faktorem po zbytek života. Vyšetření je jednoduché, je na principu rentgenového záření a z hlediska radiace je zátěž srovnatelná s denním ozářením z vnějšího prostředí.

Kde by měl člověk začít, když se chce zodpovědně starat o zdraví a pevnost své kostry?

Péče o kostru začíná již v dětství, protože novotvorba přetrvává a převyšuje odbourávání po celou dobu růstu mladého organismu zhruba do věku 20 let, kdy se dosáhne nejvyšší hodnoty kostního minerálu. Pak nastává fáze rovnováhy, případně někteří jedinci mohou ještě malé množství kostní hmoty získat mineralizací již vytvořené kostní hmoty, a to maximálně do věku 30 let. Od této pomyslné startovní čáry nastává období, kdy již nikdy nenastane převaha novotvorby nad kostní ztrátou a dochází pouze ke kostní ztrátě, kterou podle její míry označujeme jako fyziologickou nebo patologickou.

Důležité je pečovat o dostatečný příjem vápníku a vitaminu D, zachovat si dostatečný pohyb a redukovat rizikové faktory mezi něž mohou patřit některé léky jako kortikoidy, antidepresiva ale i chronická onemocnění vedoucí ke snížené pohyblivosti jako revmatoidní artritida, cukrovka nebo některá neurologická onemocnění. Mezi rizikové faktory patří i nezdravé návyky – kouření, nadměrná konzumace alkoholu nebo „colových“ nápojů.

Jaké jsou vyhlídky pro pacienta, jemuž byla zjištěna snížená kostní hustota, a přesto chce žít kvalitním a plnohodnotným životem, a to včetně sportovních aktivit?

V zásadě záleží na tom, v jakém stadiu onemocnění diagnostikujeme, protože můžeme předejít vzniku zlomenin, omezení pohyblivosti a díky tomu platí: čím dříve, tím lépe. Protože k hlavní nerovnováze mezi novotvorbou a ztrátou kosti dochází v období menopauzy u žen, u mužů pak po 65. roku věku, proto je nejvhodnější doba měření u žen v době začátku menopauzy. V případě rizikové medikace či jiných skelet ovlivňujících onemocnění ještě dříve.

Součástí každé léčby je ale pohyb, vyvážená strava. Svalová hmota a výživově hodnotná strava, doprovázená přiměřeným pohybem – tedy alespoň 20 minut chůze denně, vede k optimálním výsledkům, bez zvláštních omezení daného jedince. Základním předpokladem úspěchu je ale spolupráce lékaře a pacienta, která je pro pacientův životní komfort dalších let klíčová.