Zásadně změnila tvář dnešní Šumavy - Klostermannovská vichřice

"Moje Šumava, ta stará Šumava, jak bývala, ta již nežije... Šumavo, ty má kolébko! Tvé hvozdy lehly, nikdy již v staré slávě nevstanou," vzpomíná ve svém románu Karel Klostermann

Večer 26. října roku 1870 přestala být Šumava takovou, jak ji její obyvatelé znali. Silná vichřice během několika hodin vyvrátila nebo polámala pravděpodobně jeden až dva milióny stromů. Mnohá místa tak změnila svoji tvář – podobně jako v roce 2007 po orkánu Kyrill. 

„Podle dostupných pramenů předcházela vichřici velká tlaková níže nebo několik tlakových níží za sebou. Říjen byl tehdy velmi studený, větrný a deštivý. Jen těsně před vichřicí se udělalo pěkné počasí – dalo by se říci, že to byl takový klid před bouří,“ říká ředitel Správy Národního parku Šumava Pavel Hubený.

Pak několik hodin zuřil nad Šumavou vichr, který s největší pravděpodobností dosahoval síly orkánu. Podle nejrůznějších popisů z obecních kronik působil velké škody nejen v lesích, ale také na domech a dalších lidských majetcích. 

„To je první moment, ve kterém se nabízí srovnání s orkánem Kyrill, který udeřil na Šumavě 18. ledna 2007 a dosahoval v nárazech rychlostí 168 km/h. Rychlost vichřice z října roku 1870 bohužel neznáme, ale podle popsaných škod se dá předpokládat, že v nárazech dosahovala vyšších rychlostí než Kyrill,“ uvažuje Pavel Hubený. 

Druhým spojujícím momentem je to, že největší objem polomů byl tam, kde se dříve těžilo dříví, nebo před rokem 2007 zasahovalo proti kůrovci. 

Jaký objem polomů vichřice před sto padesáti lety způsobila, však přesně není známo. Z dostupných pramenů, popisů a lesnických záznamů je však možné dedukovat, že vichřici padlo za oběť podobně stromů, jako při orkánu Kyrill.

Dodnes dochované texty o „zkáze“ šumavských lesů, o ohromných těžbách a následného zalesňování pak mohou v současné době vyvolávat dojem, že vichřice v roce 1870 a následná kůrovcová gradace byla tak zásadní, že zde nezůstaly žádné původní lesy. 

„Taková interpretace je ale určitě mylná. Monitoring věkové struktury lesních celků v různých částech Šumavy dokazuje, že velké množství stromů přežilo jak větrnou, tak i kůrovcovou disturbanci,“ říká Pavel Hubený a dodává: „Ve vzrostlých lesích Šumavy rostlo do roku 2000 asi 12% stromů, které vyklíčily před vichřicí v roce 1870.  Třeba teď aktuálně jsme na Pramenech Vltavy káceli nebezpečné souše v okolí turistické stezky. Jsou to stromy, které uschly po napadení kůrovců po roce 2007 a nás pochopitelně zajímal jejich věk. U mnohých z nich počet jejich letokruhů přesáhl 300 let.“

Foto: ilustrační