Plzeňská zoo nově chová kriticky ohrožené zebry bezhřívé

30.07.2020 13:13

V současné době se vyskytuje zhruba 300 posledních zvířat v Ugandě. Zebry bezhřívé chová pouhých 11 zoologických zahrad na světě.

1
123

Plzeňská zoo se přidala k záchraně nejohroženějšího poddruhu zebry stepní, nazývaného zebra bezhřívá. Tato zvířata nahradila v zahradě zebry Chapmannovy, které zde byly chovány dlouhá léta.

Zebry bezhřívé dovezli do Evropy mezi lety 1969 a 1976 tehdejší ředitel královedvorské zoo Josef Vágner a zoolog Luděk Dobroruka. Populace nyní spíše stagnuje a hrozí jí postupný pokles. Tento negativní trend se snaží čeští a slovenští zoologové zvrátit. Usilují proto o umístění většiny zeber bezhřívých žijících v lidské péči do Česka a na Slovensko. Česká republika je přitom už nyní světovou baštou těchto zeber. Stáda tvořená potomky zvířat ze Dvora Králové žijí rovněž v Liberci, Praze a Košicích, nyní můžeme zebry bezhřívé vidět také v Plzni.

První dvě klisny přicestovaly 20. července, v pátek 24. července ještě dorazil hřebec Kim, který je královédvorským rodákem. Zvířata pocházejí z polské Zoo Borysew.

"Druhové jméno si zebra získala díky redukované hřívě, kterou zvíře téměř ztrácí ve dvou až třech letech stáří. U samců může dojít až k úplné ztrátě hřívy. Žije v rodinných skupinách o šesti až dvaceti jedincích. Vůdčí klisna vede hierarchicky uspořádané stádo, které uzavírá jeden dospělý samec. Klisna rodí po roce březosti jedno mládě,“ sděluje mluvčí zoo Martin Vobruba.

Plzeňské zebry Chapmannovy se postupně přestěhovaly do jiných chovatelských zařízení. "Osmnáctiletá kobyla Zaira odcestovala 9. července do Spišské Nové Vsi na Slovensku, 17. července ji následovaly jedenáctiletá Cuanza a čtyřletá Cabiri , které zamířily do tuzemské Zoo Dvorec. Polední transport se uskutečnil 20. července, dva roční hřebci putovali do Zoo Borysew v Polsku. Zebry Chapmannovy žily v Plzni nepřetržitě od roku 1974 a odchovaly několik desítek mláďat; několik let je úspěšně doplňovaly i zebry Böhmovy,“ uzavírá Martin Vobruba.

FOTO: K. Misíková, M. Palacká

SDÍLEJTE ČLÁNEK
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT