Na ulici se může dostat každý. Dostat se z ní už dokáží jen někteří - FOTO

V západočeské metropoli funguje Středisko křesťanské pomoci Plzeň, které poskytuje pomoc osobám bez přístřeší a bezdomovectvím ohroženým. Díky terénnímu programu, který začal v roce 2015, se je snaží opět začlenit do společnosti. Výhodou terénního programu je rozhodně to, že sociální pracovníci mohou s lidmi bez domova řešit jejich aktuální zdravotní stav a sociální problematiku v jejich přirozeném prostředí.

"V rámci programu docházíme my za klienty. Máme vždy domluvené určité dny a časy, kdy chodíme do terénu a díky tomu naši klienti již ví, kdy a kde nás mohou zastihnout," říká vedoucí terénního programu Martin Hruška. 

V současné době vídáme v ulicích Plzně mnoho lidí bez domova i v důsledku pandemie koronaviru. Většina z nás se těmto lidem snaží vyhnout, už jen z obavy, že by mohli být agresivní. "V tomto oboru pracuji již tři roky a mohu říct, že jsem se s agresivitou od klienta nesetkal. Výjimečně se stane, že opilí klient má nevhodné poznámky na mé kolegyně, ale s takovým přístupem pracovníci počítají a umí s ním pracovat díky supervizím a školením," uvedl Hruška a doplňuje: "Ke klientům vždy přistupujeme jako rovný k rovnému, nikdy klientům nedáváme návod na to, jak mají žít, pouze jim poskytujeme sociální poradenství, jak se z jejich nelehké situace lépe dostat." 

Za měsíc má Středisko křesťanské pomoci Plzeň desítky klientů. "Momentálně docházíme přibližně za šedesáti klienty, není to ale tak, že bychom se s každým klientem viděli pouze jednou," upřesňuje Hruška.

Lidé bez domova terénní program nejčastěji opouští v těchto případech. "Často se stává, že klienti zemřou, ale samozřejmě nás opouští i tehdy, když se změní jejich nepříznivá sociální situace a dostanou se z ulice," říká vedoucí terénního programu. 

V důsledku zhoršeného zdravotního stavu se lidé bez domova ​rozhodnou se svojí životní situací něco dělat. Díky nové motivaci pak snáze získávají práci a chuť se začlenit zpátky do společnosti.

"Snáze se do společnosti znovu začlení lidé, kteří nežijí na ulici tak dlouho. Tito lidé si obvykle pamatují, co ztratili tím, že se na ulici ocitli. V momentě, kdy lidé na ulici žijí již několik let, je daleko těžší pro ně najít motivaci, aby chtěli svoji aktuální situaci změnit," sdělil QAPu Martin Hruška.

Nové klienty, kterým se terénní program snaží pomoci, nachází v opuštěných domech nebo na okrajích města. Dost často se ale stává, že jejich současní klienti jim sami od sebe přivedou někoho nového.

"Když potkáme nového klienta, nejprve zjišťujeme celou jeho nepříznivou sociální situaci. Jak dlouho je na ulici, co se mu vlastně stalo, zda má doklady a spousty dalších sůležitých informací, které jsou pro práci s klientem důležité. V případě, že zjistíme, že je klient například bez dokladů, nabídneme mu pomoc s jejich vyřízením. Řekneme mu postup, kolik peněz si má našetřit a nabídneme mu doprovod na úřad," vysvětluje Hruška. 

Lidé bez domova jsou lidé jako všichni ostatní, a i ti si občas potřebuji jen popovídat a říct někomu svůj příběh. "Komunita lidí na ulici je hodně otevřená. Rádi vypráví své příběhy, protože se stává, že za celou dobu, co na ulici žijí, se jich na jejich příběh nikdo nezeptal. Samozřejmě se také dochází i k tomu, že si klienti své příběhy přibarvují, aby se ukázali v lepším světle, nebo naopak nechtějí přiznat, jak špatně na tom ve skutečnosti jsou a byli. Ve chvíli, kdy si získáme klientovu důvěru a on zjistí, že ho za jeho příběh nebudeme soudit, řekne nám i ten skutečný příběh," doplňuje Hruška.

Jeden z takových příběhů je o muži, který se dostal na ulici kvůli rozvodu. Příběh tohoto muže si můžete pustit zde.

Foto: Středisko křesťanské pomoci Plzeň