Plzeňská vědkyně vede mezinárodní tým. Vyvíjí materiál pro skladování vodíku

Mezi šesti návrhy, které uspěly v 8. výzvě Evropské zájmové skupiny pro spolupráci s Japonskem na téma Udržitelná vodíková technologie jako dostupná a čistá energie, je projekt vedený Ludmilou Kučerovou z Fakulty strojní Západočeské univerzity v Plzni. Její tým, složený z expertů z Česka, Slovenska a Japonska, se bude věnovat vývoji materiálu schopného pohlcovat vodík za co nejpříznivějších podmínek.  

Tříletý grant získal tým Ludmily Kučerové v konkurenci 32 projektových žádostí. Mezi úspěšnými žadateli je plzeňská vědkyně jedinou zástupkyní Česka.

Materiálem, v němž chtějí vědci vodík skladovat, by měla být směs kovových a kompozitních prášků vzniklých plastickou deformací lehkých slitin s vysokou entropií. „Velkou plastickou deformací kovového nebo kompozitního materiálu za studena se rozbije krystalová mřížka, a protože atomy nejsou ve svých obvyklých polohách, vzniká v materiálu místo, kde se mohou usadit atomy vodíku,“ vysvětluje plzeňská vědkyně.

To, že při určitém zmenšování rozměrů roste schopnost kovových nebo kompozitních materiálů pohlcovat vodík, už podle ní některé výzkumy prokázaly. S myšlenkou využít tyto jevy právě na slitinách s vysokou entropií přišel bývalý kolega Ludmily Kučerové Zaid Ahmed Mohammed.

„Chceme najít materiál, u kterého by pohlcování a uvolňování vodíku fungovalo při rozumných tlacích a teplotách. Naším cílem je tedy uložit co nejvíce vodíku při udržení co nejpříznivějších podmínek,“ přibližuje Ludmila Kučerová.

Vyvíjený materiál, který bude schopen pohlcovat vodík za co nejpříznivějších podmínek, by měl být také dostatečně lehký, aby se mohl využívat v aplikacích mobilních i stacionárních. Vhodný by tedy byl například jako zásobárna vodíku v dopravních prostředcích nebo třeba v domě s vlastním vodíkovým hospodářstvím, který si vyrábí vodík třeba ze sluneční energie. Podle Ludmily Kučerové by mohl mít například podobu prášku slisovaného do tablet.

foto: ZČU