Cenu 1. června převzala novinářka a spisovatelka Lída Rakušanová - FOTKY

Cenu město Plzeň uděluje za významný přínos k objasnění a prosazení principů demokracie, svobody a spravedlnosti, za důstojnou obhajobu lidských práv a svobod prostřednictvím tisku, rozhlasu a televize.

„Je mi velkou ctí, že jsem Cenu 1. června letos mohl udělit právě Lídě Rakušanové, která se podílela na fungování československé redakce Rádia Svobodná Evropa. Ta tehdy fungovala jako hlavní zdroj svobodných a objektivních informací, a právě hlas paní Rakušanové se na konci 80. let stal jakýmsi symbolem zásadního zlomu a svobodného Československa,“ řekl během slavnostního ceremoniálu primátor Plzně Roman Zarzycký. Připomněl také, že podstatné jsou však i hodnoty, na nichž činnosti její i ostatních stála. „Svoboda, demokracie, důstojnost a spravedlnost nejsou samozřejmostí. Jsou to hodnoty, které bychom měli chránit i dnes a stavět se k nim zodpovědně,“ doplnil primátor.

„Jsem hrdá, že jsem se mohla dostat do skvělé společnosti vzácných a významných držitelů Ceny 1. června. Vyznamenání si velmi vážím a beru jej jako ocenění celé Svobodné Evropy a všech mých kolegů, z nichž velká většina už mezi námi bohužel není, ale jistě by se radovali a ocenění si zasloužili,“ uvedla Lída Rakušanová.

Vzpomněla také na silný zážitek z Plzně. „Nikdy nezapomenu na 8. květen 1990, kdy jsem z plzeňského náměstí moderovala přenos České televize u příležitosti oslav osvobození Plzně generálem Pattonem. Já měla tenkrát od režie za úkol sledovat čas. Jenže na scénu vystoupil Honza Vyčítal se svou legendární písní To tenkrát v čtyřicátom pátom. Náměstí šílelo a on musel tuto píseň několikrát opakovat, v té chvíli byl konec jakéhokoliv hlídaní času,“ líčila Rakušanová.

Závěrem upozornila, že je stále velmi důležité připomínat si události a činy minulého režimu a nezapomínat na odvahu lidí, kteří projevili svou statečnost a proti režimu se postavili.

Česká novinářka a spisovatelka Ludmila Rakušanová, která publikuje pod zkráceným křestním jménem Lída, se narodila 26. května 1947 v Českých Budějovicích, kde absolvovala Gymnázium Jana Valeriána Jirsíka, následně studovala obor čeština a dějepis na Univerzitě Karlově. V srpnu roku 1968 odešla spolu s Josefem Rakušanem, budoucím manželem, do Francie, poté do Německa. V roce 1969 požádali manželé Rakušanovi o politický azyl a útočiště nalezli v Mnichově, kde se aktivně zapojili do činnosti československého exilu.

Na mnichovské univerzitě poté vystudovala germanistiku a slavistiku, následně pracovala jako soudní překladatelka, současně i jako externistka v Rádiu Svobodná Evropa (RSE). V roce 1978 se stala redaktorkou v zahraniční a následně ve vnitropolitické redakci RSE se zaměřením nejen na Československo, ale také na země střední a východní Evropy, NATO a EU. Její hlas byl známý též v pořadu Literatura bez censury, který byl věnován knihám zakázaných a samizdatových autorů.