Na kuřárně se vyřešilo nejvíce věcí, říká končící hejtman Rudolf Špoták

Vstup do krajské politiky rodáka z Domažlic, Rudolfa Špotáka, byl velmi rychlý. Ještě se ani neohřál v křesle zastupitele v Domažlicích a už zamířil na Krajský úřad Plzeňského kraje. Nejprve jako náměstek pro oblast sociální, po „krajském převratu“ v roce 2022 dokonce vyfasoval křeslo nejvyšší. Dva a půl roku působil Rudolf Špoták jako hejtman Plzeňského kraje. Už brzy ale hejtmanský řetěz předá svému nástupci. V posledních týdnech se o něm mluvilo dokonce jako adeptovi na předsedu Pirátů. Na nejvyšší pirátský post se ale nechystá. „Kandidaturu na předsedu Pirátů jsem odmítl, protože jsem necítil podporu ve straně. Strana chce politiky ideové, ne praktické,“ řekl QAPu Špoták. Další zajímavosti čtěte v rozhovoru…

Změnil se Rudolf Špoták za dva a půl roku ve funkci hejtmana?

Doufám, že nezměnil. Určitě se člověk změní vnitřně, k některým věcem jsem otupělejší. Třeba k mediálním výstupům. Ale věřím, že jsem pořád zůstal tím klukem z malýho města.

Lidem ve funkcích se stává, že mají kolem sebe pochlebovače a už se jim ostatní bojí říci pravdu. Co vy? Byl někdo z blízkých, spolupracovníků, kdo se nebál a třeba vám i řekl, že něco neděláte dobře?

Ano, naštěstí jsem měl takové lidi. Mám štěstí na spolupracovníky, a stalo se několikrát, že mi řekli, tohle už je moc, Rudo, to nepůsobí dobře. A to je správně, máte pak šanci o tom přemýšlet. Je blbý, když už vás v tom všichni nechají a neřeknou vám pravdu. Já vždycky říkám, během pěti minut můžete funkci získat a během pěti minut ji taky ztratit. Všichni politici by si měli uvědomit, že je to smlouva na dobu určitou.

A vy jste přece přesně tím příkladem, rychlá strmá kariéra. Překvapivě hejtmanem a teď za dva půl roku v opozici. Měl jste vůbec ambice být tím nejvyšším na kraji?

Ambice jsem vůbec neměl, ale byl to důsledek té krize, která se tady odehrála. Náhoda spojená s momentální situací. Já jsem asi jako každý politik začínal v komunálu. Vadili mi ty nevysypaný koše, díry v silnicích atd. Každý by si to měl projít zespoda. V roce 2019 jsem byla zastupitel v Domažlicích, v roce 2020 jsem byl už na kraji náměstkem a o dva roky později hejtmanem.

Jaké jsou vaše vzpomínky na začátky na kraji a ve funkci hejtmana?

První rok a půl, když jsem byl náměstkem, poznamenal covid. A velmi znát to bylo právě v sociální oblasti a zdravotnictví. A když v únoru 2022 došlo ke zvratu na kraji a stal jsem se hejtmanem, nebyl čas se s ničím seznamovat. 11 dní po mém zvolení začala válka na Ukrajině, propukla uprchlická krize. Ještě jsem ani nebyl pořádně nastěhovaný do kanceláře a musel začít fungovat jako krizový manažer. Byla to obrovská zkouška, ale dodnes jsme hrdý na to, jak jsme to zvládli. Se všemi složkami, policisty, hasiči, záchranáři, lidmi z úřadu… Byly to dny a noci, rána i večery, rychlé přesuny, noční schůzky. Skoro tři měsíce neskutečná jízda.

Takže jste vlastně skočil do hluboké vody a neuměl plavat…

Byl jsem v hendikepu, protože ostatní hejtmani už byli zvyklí, zažili covidovou krizi. Krásný příklad je i ten nedávný, povodně 2024. Při setkání hejtmanů tam nesedělo 14 politiků, ale 14 krizových manažerů. Přesně věděli, co mají v krizi dělat.

Právě v krizi se ta funkce hejtmana projevuje nejvíce… ostatně povodně to potvrdily. Krize ale nemáme naštěstí pořád. Ví podle vás vůbec lidé, jaké má kraj kompetence?

Je pravda, že důležitost krajů se ukazuje právě v době krize. Ale v době, kdy krize není, je obrovský problém lidem ukázat, co vlastně kraj dělá. A přitom je toho dost. Máme šest krajských nemocnic, přes padesát školských zařízení, řešíme veškerou dopravu… je toho hodně. Kraje mají určitě smysl, ale myslím, že jich je zbytečně moc. Stačilo by sedm jako kdysi. Mít opět Západočeský kraj by dávalo větší logiku.

A teď bilance… Co se za vašeho působení povedlo?

Jsou dva typy projektu, u prvních jste na začátku a druhých střiháte pásku. Nebyl jsem u začátku Západního obchvatu, ale jsem pyšný, že se dokončil a byl jsem tam na konci. Pak jsou to velké věci jako rekonstrukce klatovské nemocnice, napojení severního Rokycanska na D5, ale i projekt Městských lázní v Plzni, který se nám dostává do dalšího volebního období. Stejně jako další věci. Doufám, že se bude pokračovat v plánu výstavby nové nemocnice v Plané. Tam už jsou vykoupené pozemky a bude se dělat studie. Tak doufám, že se do konce volebního období kopne. Rozšiřování nového urgentního příjmu v Klatovech už jde také do finále, vybírá se zhotovitel. Je toho víc…

Pamatujete si, jakou první věc ve funkci jste udělal?

Úplně první? Nechal jsem vyměnit kouli za kliku. Na našem patře byla totiž na dveřích koule a mohlo se chodit jen přes zvonek. Nechal jsem sem dát kliku, aby sem každý mohl. Hejtman by měl být otevřený, potkávám se se všemi…

A na co jste hrdý, za co jste rád?

Na víc věcí. Ale určitě také na to, že jsem dokázal z obrovského úřednického týmu vymáčknout maximum. Profesionálové tady mohli provádět znovu svoji odbornou práci. Nebyli už vedeni politicky a za to jsem nesmírně rád. Dokázal jsem nastavit i s kolegy z rady přátelskou atmosféru. Za to jsem nesmírně rád.

Ve funkci skončíte a posadíte se do opozičního křesla. Jaký budete v opozici?

V Domažlicích by mohli povídat, jaké to je mít Rudu Špotáka v opozici. Ne vážně, nemám rád označení pravicová, levicová, opoziční, koaliční. Jsou jen dva druhy rozhodnutí – dobré a špatné. A opozice je od toho, aby na ty špatné upozornila, bez ohledu na to, kdo je předkládá. V mé kanceláři jsme zvyklí říkat pravdu a nikdy nebudeme opozicí, která dementuje úplně všechno.

A teď některé pikantnosti ze zákulisí. Co je hejtmanova sprcha?

O mě se ví, že jsem vášnivý kuřák a tady za kanceláří mám sprchu. Takže tam chodím kouřit a se mnou ostatní. Tam se vystřídalo ministrů, poslanců, kolegů… ta sprcha je taková moje 13. komnata tady na úřadě. Na této kuřárně padlo hodně klíčových rozhodnutí. Takže hejtmanova sprcha se fakt stala legendární.

A na co budete nejvíce vzpomínat? Za co jste třeba vděčný?

Myslím, že na ty mimořádné události, kterých jsem měl možnost se jako hejtman účastnit. V Česku je deset milionů lidí a jen 720 jich mohlo být na inauguraci prezidenta a já mezi nimi. Měl jsem možnost osobně přivítat prezidenta, dát si s ním oběd, v Římě se setkat s papežem, navštívit sídlo OSN v Africe… To jsou věci, které nejsou vidět, ale pod mým vedením se Plzeňský kraj v této oblasti velmi posunul, udělal velký krok k zahraniční spolupráci. Ať už je to Horní Falcko, Portugalsko, Vietnam, Taiwan, Španělsko, Itálie… My to v našem malém kraji nedokážeme ocenit, ale pomáhá to rozvoji, našim podnikatelům, školám, našim dětem… Ale jsou to věci, které lidé nehodnotí moc kladně. Vnímají to jako, že politik letí na výlet. Ve skutečnosti to je letět do Vietnamu 16 hodin, bez odpočinku absolvovat tři dny nabité schůzkami, pak zas 16 hodin zpátky. A pak se z toho tak akorát dávám tři dny dohromady…

Měl byste ještě jednu věc na závěr, která se také za vašeho působení v křesle hejtmana výrazně zlepšila…

Obrovsky se zlepšila spolupráce se složkami IZS. Tak jako mají vojáci kamarády z vojny na celý život, tak já mám tyto lidi. Strávili jsme spolu často dny a noci a viděli se tak často, že vás to prostě spojí. A když je krize, je vidět, že to šlape a spolupráce funguje. Kraj složkám IZS výrazně pomáhá a doufám, že bude i nadále.

foto: QAP.cz, Plzeňský kraj