Pietní akt v Plzni: před 57 lety začala okupace Československa

„Více než půl století nás dělí ode dne, který se do našich dějin zapsal jako temný stín. Datum 21. srpna 1968 se vrylo do paměti národa jako moment zděšení a smutku. V osudnou srpnovou noc překročila vojska Varšavské smlouvy hranice tehdejšího Československa a rozpoutala invazi, která přerostla v dlouholetou okupaci,“ uvedl první náměstek primátora Plzně Pavel Bosák.

Většina lidí zná události srpna 1968 z vyprávění svých rodičů a prarodičů. Jak náměstek připomněl, právě jejich živé vzpomínky udržují historickou pravdu. Během invaze sehrál klíčovou roli rozhlas, který se stal symbolem vzdoru. „Redaktoři a hlasatelé předávali aktuální a pravdivé informace, uklidňovali veřejnost a přenášeli skutečné emoce z ulic. Jedním z nich byl Karel Sedláček. Po obsazení rozhlasu v Praze převzala Plzeň celostátní vysílání a hlas pana Sedláčka se stal symbolem dalších dní. Pro Plzeňany byl morální oporou. I proto za svou odvahu a činnost letos obdržel Cenu 1. června," zmínil náměstek primátora.

Podle Pavla Bosáka obrovské vzepětí národní hrdosti a vzdoru z léta 1968 se ruští okupanti, společně s kolaborujícími Čechy, pokusili „udávit“ následujícími dvěma dekádami normalizace: „Jenomže pod nánosy propagandy a vynucované přetvářky doutnala ta tehdy zažehnutá jiskra naděje, aby se znovu naplno rozhořela v listopadu 1989.“ Pavel Bosák také, mimo jiné, zdůraznil, že historie ukazuje, že v pohnutých časech jsme se jako národ vždy dokázali semknout, a i díky tomu jsme nakonec získali svobodu.

Za město Plzeň květiny k pamětní desce vedle prvního náměstka Pavla Bosáka položili také členové rady Tomáš Kotora, Daniel Kůs a Jiří Šrámek. Pietního aktu se zúčastnil také ministr kultury Martin Baxa, senátor a starosta druhého plzeňského obvodu Lumír Aschenbrenner, zástupce Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky Rudolf Salvetr, představitelé plzeňských obvodů, Plzeňského kraje, Západočeské univerzity, Armády ČR a mnoha dalších organizací a spolků.

Bronzová pamětní deska s motivem tankového pásu je od roku 2020 osazena do úrovně dlažby nedaleko vchodu do katedrály sv. Bartoloměje. Náměstí Republiky je místem, na němž byla postavena těžká vojenská technika okupačních vojsk i místo, kde lidé podepisovali petice proti jejich vpádu i kde na protest drželi hladovku.

Historie

Ve středu 21. srpna 1968 se před Plzní objevily sovětské jednotky v 5:20 hodin na linii Třemošná, Kozolupy a Zbůch. První obrněnce do města vjely okolo půl osmé a do poledne bylo obsazeno mnoho klíčových institucí. Byl vyhlášen zákaz vycházení po 21. hodině.

V ulicích Plzně se hned od počátku okupace objevovaly letáky, plakáty a nápisy, občané diskutovali s vojáky a snažili se alespoň o malý odpor. Názvy ulic přetírali bílou barvou a často i měnili cedule, mizely ukazatele směru, objevovaly se výzvy v ruštině, aby vojáci odešli z Československa.

Před plzeňským rozhlasem se během 21. srpna 1968 spontánně shromáždily stovky Plzeňanů, kteří chtěli bránit budovu před obsazením sovětskými vojsky. Situace zde byla na rozdíl od Prahy klidnější, i díky vyjednávání tehdejšího ředitele Vladimíra Semráda s velitelem okupační jednotky. Technické pracoviště plzeňského rozhlasu zajistilo celostátní rádiový přenos a spojení s dalšími studii, včetně Prahy. Díky napojení krátkovlnných vysílačů bylo plzeňské vysílání dostupné i v zahraničí. Budova plzeňského rozhlasu se stala i místem, kam občané přinášeli rezoluce, dopisy a petiční archy, kterými projevovali nesouhlas se situací v zemi.

Foto MMP