Dětský domov - dříve a teď

Jak to asi vypadá v dětských domovech? Spousta z nás žije v mylných představách o tom, jak dětské domovy dnes fungují. Stále v nás žijí představy z dokumentů 70. let minulého století, které představovaly domovy jako líheň kriminálníků. Není tomu tak. Dnes jsou dětské domovy jiné. Fungují jako větší rodina nebo spíš více rodin pohromadě. Hovořili jsme s ředitelkou dětského domova v Nepomuku, Věrou Novákovou.

Ubytování v takové větší rodině

Dětské domovy už zdaleka nepřipomínají baráky plné dětí se spoustou různých ´strejdů a tet´. "Dětský domov je v současné době rodinného typu to znamená, že děti nevyrůstají ve velké skupině," vysvětluje ředitelka domova v Nepomuku na jižním Plzeňsku, Věra Nováková. "My máme 5 bytů, kde žije maximálně 8 dětí. Ty jsou na pokoji nejvíce po třech a hlavně dbáme na to, aby spolu vyrůstali sourozenci," doplnila.Děti se podle zkušené vychovatelky a nyní ředitelky domova učí samostatnosti jako v běžné rodině. "Ty starší se starají o mladší, nakupují, vaří si i uklízí," popisuje práce Věra Nováková. "Snažíme se potlačit právě ten ´ústav´," vysvětluje.

Nestřídají se vychovatelky jako dřív

Dříve bylo v dětských domovech běžné, že děti přišly do styku se všemi ´tetami a strejdy´, kteří v domově pracovali. A tak bylo jasné, že děti vychovávané velkým počtem pracovníků nemohou ´šlapat jako hodinky´. Nyní je to jinak. O děti se starají 4 stálí pedagogičtí pracovníci. "Dva pracují na denní směnu, ti zajišťují dohled na dětmi, a dva na noční směnu. Ti zase hlídají například žehlení prádla, dohled nad dětmi večer a pak ráno výpravu do školy a školky," popisuje rozdělení prací Věra Nováková.

Denní cyklus je tedy i v domově podobný běžné rodině. Děti pomáhají a starají se o sebe navzájem. "Moje děti neuměly v devatenácti letech tolik věcí, co uměly některé děti v tomhle věku od nás z domova," konstatovala vychovatelka - ředitelka s tím, že mnohdy sami vychovatelé zanedbávají svou rodinu a věnují se daleko více dětem z domova.

Co je s dětmi, když odejdou z domova?

Opět to není tak, jak se spousta z nás domnívá. Nejsou to kriminálníci a lapkové, kteří končí na ulicích. Dostanou šanci začít normálně žít s pomocí asistentů. Mají totiž, alespoň v Plzeňském kraji, možnost využít tzv ´startovací byty´, které umožní bydlet a zároveň spolupracovat s komunitním pracovníkem, který pomáhá například vyřizovat běhání po úřadech atd.

Podle Věry Novákové si lidé myslí, že domovům chybí hračky nebo oblečení, ale tak to není. Chybí spíš uplatnění pro děti, někdo, kdo by jim po odchodu z domova pomáhal. Dětský domov Nepomuk spolupracuje v tomto případě s První Chodskou, stavební společností, která bere vyučené děti pod svá ochranná křídla. Věnuje se jim, pokud je sama nezaměstná, stará se o komunikaci s jinými firmami, které nabídnou prověřenou práci. Také při zaměstnání na mladé dohlíží, aby chodili do práce, shání jim bydlení a mnoho dalšího. Zkrátka nahrazuje domov, od kterého "dospělé" děti pomoc nechtějí. Podobně jako si o rodičích myslíte, že jsou praštění a nerozumí vám, je to tak i v případě vztahu dětí a domova resp ´tet a strejdů´, kteří o děti pečují. "Běžné děti, když odejdou z domova a mají pak problém, zvednou telefon a zavolají mamnce nebo tatínkovi. A naše dti někoho takového také potřebují," vysvětluje ředitelka nepomuckého zařízení.