Jsme s přítelem lenoši, říká vítězka Plzeňské tyčky Jiřina Ptáčníková

Už před samotným závodem Plzeňská tyčka, kde se představila špička českého skoku o tyči, byla rodačka západočeské metropole Jiřina Ptáčníková jasnou favoritkou. Na závod ji doprovázel její přítel Petr Svoboda, známý překážkář, který proslul mimo jiné i tím, že se mu při jednom závodě zula bota. Jaké bylo skákání na náměstí a zda jí chybí Plzeň jsme se vydali zjistit ihned po závodě, který Jiřina vyhrála výkonem 420cm.

Jaký byl nezvyklý závod?

"Kupodivu se mi dneska skákalo dobře, byly úplně super podmínky. Akorát ten vítr občas zlobil takže jednou jsem musela posouvat rozběh dozadu, byla jsem pak zas daleko u doskočiště. Přesto ale to bylo super, perfektní lidi, perfektní podmínky, dalo se skočit vysoko."

Jaký je to pocit skákat přímo na náměstí ve městě?

"Já mám tyhle závody hrozně ráda a naopak je i vyhledávám, strašně mi při skoku pomáhá podpora diváků. Je to perfektní pocit. Přála bych každýmu, aby si to vyzkoušel, stát na tom rozběhu a proběhnout se s potleskem lidí."

Proč těch 440 až na čtvrtý pokus, když umíte i víc?

"Zrovna na těch 440 se mi začal hodně točit vítr a jednou mi foukl vítr tak, že mi to roztočilo tyč. Kdybych skočila, zůstala bych někde na stojanech. Radši jsem to vzdala a pak když mi dal pořadatel, tatínek (smích), čtvrtej pokus, vzala jsem osvědčenou měkkou tyč se kterou skáču v tréninku. Snažila jsem se udělat skok víc technicky, ale už to nejde tak, jako na začátku sezony. Už mam těch závodů strašně moc a jsem i unavená. Ale já mysim, že těch 440 na tyhle podmínky je dobrý."

Takže v tuhle dobu je na skok 460 pozdě, dřív by to šlo?

"Neni pozdě, ale letošní sezona nám nevyšla tak, jak jsme chtěli. I když skočit osobní rekord, vyhrané mistrovství republiky jde, ne? Ale taky nám nepřálo počasí. Bohužel máme tréninkové doskočiště vyndané venku a vždycky když jsme chtěli skákat tak začalo pršet nebo foukalo. Takže já jsem za 5 měsíců skákala na tréninku dvakrát a na závodech asi pětkrát. Takže jsme ani nemohli na těch závodech komunikovat. Takže letos jsem se prala technicky."

Bylo Vám po 5. místě na mistrovství Evropy smutno?

"Já jsem smutná nebyla, já si myslim, že 5. místo na mistrovství Evropy, kdo ho má, že? Ale když jsem přišla do místnosti s novináři, po těch otázkách a litování pak je člověku smutno, že to vlastně tak dopadlo. Ale já jsem spokojená, loni by mě ani ve snu nenapadlo, že bych mohla skončit tak vysoko v takovýhle soutěži."

Takže Vás ani nenapadlo, takové to kdybych to skočila.....

"Já jsem na 465 ani nemyslela. Já myslela na 470. Jasně, že každýmu to klikne v té hlavě, že kdybych to dala o pokus míň tak jsem ten bronz měla, odva pokusy míň, tak jsem stříbrná. Ale tak to ve sportu prostě je. Letos mám nějakou smůlu."