Při soutěži si maximálně rozříznete dlaň nebo koleno, říká mistr dřevorubeckého sportu Martin Komárek

Je jedním ze dvou iniciátorů dřevorubeckého sportu u nás, je nejlepší v tomto oboru a také provozuje v Milevsku prodejnu s vybavením pro dřevorubectví. Kdo jiný než Martin Komárek si povídal s redaktorkou QAPu na sobotní kvalifikaci na mistrovství ČR, která proběhla v Plaze v amfiteátru.

Martin Komárek byl v sobotu na kvalifikaci kromě předvedení exhibice právě v jeho disciplíně Spring Board také v roli druhého rozhodčího a samozřejmě také organizátora.

Co Vás vlastně vedlo k tomu, abyste se začal věnovat právě tomuto sportu? Jste zakladatelem dřevorubeckého sporu u nás...

"Tak jsem jedním z prvních, kdo tenhle sport u nás zkusili. Je to ale srovnatelné s kterýmkoli jiným sportem. Prostě máte chuť soutěžit a sportovat.... tady jde ale o to, že já měl nejblíže k přírodě a práci v lese, tak jsem hledal něco, kde využiju rychlost, techniku a sílu. A tam takový výběr zase není. Takže když jsem měl v roce 2001 první možnost účastnit se kempu v Německu, tak jsem tu příležitost využil a od té doby mě to strašně baví, chytlo mě to. Je to náročné po všech stránkách a to je to, co mě na tom sportu baví."

Pro koho se hodí tenhle sport a kdo by ho dělat nemohl?

"Určitě všeobecně se dá říci, že určitě ten člověk musí mít minimálně 90 % dobrý zdravotní stav, spíš 100%.. ... protože zapojujete veškeré svalstvo na těle. Těch disciplín je šest a každá potřebuje něco jiného. Hodí se pro hodně fyzicky zdatné lidi. Nejde to dělat je tak občas. Samozřejmě pro radost, to ano. Jsou taky takové skupiny, které se sejdou párkrát za rok, zasekaj si a vybijou nějakou tu energii. To má taky smysl. Ale po té závodní stránce je to náročnější. Prostě to už se musíte připravovat víc, mít hlavně dobrou fyzickou základnu."

Nejen dle Vás lze soudit, že je ideální tento sport spojit s dřevorubeckým povoláním?

"Tak může ten člověk dělat samozřejmě jinou práci (smích), ale musí být rozhodně fyzicky náročná. Na profesionální úrovni to lze samozřejmě dělat i při jiné práci, to ale musíte mít speciální tréninky a přípravu s trenérem a to si může dovolit jen málokdo. Většinou je to ale tak, že kdo je opravdu dobrej v tomhle sportu tak má ještě k tomu jinou fyzickou práci. Buď je to například policista , který má v pracovní době čas na posilovnu, ale většinou tady máme ty, kteří mají manuální práci."

Která disciplína je Vaše? Ať už nejoblíbenější nebo prostě Vám jde nejlépe?

"Je to disciplína, z které jsem měl nejdřív největší strach, je nejnáročnější po stránce technické, kdy ten závodník musí zvládnout více technik při zdolání právě této disciplíny. Jmenuje se Springboard, sekání ve výšce, kdy závodník stojí zhruba ve výšce 4 metrů na druhém prkně a přesekává poleno."

Bál jste, když jste začínal?

"Určitě jsem se bál. Měl jsem velký respekt, vždycky jsem viděl jen velký chlapy, obrovský, kteří máchali sekerami. Nevěděl jsem, jestli to taky zvládnu. Ale časem, hlavně dřinou, jsem se vypracoval tam, kde jsem. Nejde jen o tu fyzičku ale také o to, jak člověk umí využít svou váhu a sílu."

Zažil jste někdy při závodech nějaké zranění?

"Dá se říci, že ne. Vesměs jsou to taková menší zranění, kdy závodník opomene neopatrností to, že ty ruční pily a sekery jsou extrémně ostré a zavadí o to, řízne se. To zranění je velmi rychlé, protože je to velmi ostré. Ale jinak při všech disciplínách máme předepsané ochranné pomůcky na těch místech, kde hrozí nějaké riziko. Takže za těch 11 let, co se tomu věnuju, jsem viděl 99% úrazů při té manipulaci."

Vy sám jste měl zranění ramene, to nesouviselo se soutěží?A co jiná zranění?

"To nebylo v souvislosti se závodem. Bylo to při přípravě a stavbě sportoviště pro závod. Jinak jsem měl rozříznutou dlaň, koleno nebo něco podobného, když jsem zavadil o sekyru nebo pilu. Nic závažného. To je jen na pár stehů maximálně."

Více o sobotní soutěži, která byla kvalifikací na mistrovství republiky čtěte zde.

V sobotu 30. dubna budou také v Sušici na Klatovsku soutěžit borci ve Stihl Timber Sports, více zde.