V Plzni závodím rád a s výsledkem jsem spokojen, říká silový trojbojař Michal Sekot

Jak trénujete?

Už deset let trénuju s jedním sparingpartnerem. Trénujeme jednu disciplínu jeden den. Takže tři tréninky týdně. Ne vždycky to ale vyjde, protože jsme zaneprázdněni a také se objevují zranění. To víte, s přibývajícím věkem je jich víc(smích).

Je důležitá fyzička v tomto sportu?

Ne, to není, jde hlavně o sílu. Takže se tomu nemůže věnovat každý. Tady v trojboji jde hlavně o překonání co nejtěžší váhy při minimální dynamice. Takže tady, narozdíl od vzpírání, je síla 70% výkonu.

Využijete tuhle sílu v reálném životě?

Za určitých okolností se dá říci, že trojbojař má větší sílu než obyčejný člověk, aledá se říci, že jen v určité pozici. Když budu muset zvednout nějaké lehčí auto tak v určité pozici ho zvednu. Ale mimo tu pozici v jiném úhlu ne. Takže v životě asi není platná ta síla.

Jaká jste měl zranění?

Třeba loni se mi utrhl prsní sval takže mám jen tři prsní ne čtyři. Ale díky dnešní pevnosti dresů se s tím dá závodit v pohodě. ten dres je tak pevný, že vás podrží. Pak jsem si utrhl biceps, doktoři mi to sice sešili, ale tvrdili, že už nikdy nebudu moct sportovat. A vidíte, zvedám dál.

Máte nějaký speciální jídelníček?

Ne, trojbojaři mohou jíst cokoli. jen se musíte vejít do té své váhy, já měl dneska 89,6 kilo.

Jaký je váš největší úspěch?

Medaile za benchpress v roce 2001 na mistrovství světa v Kanadě a to přesto, že jsem si pět dní před závodem utrhl stehenní sval. I tak jsem to dokázal a skončil jsem třetí. Pak o rok mpozději zase bronz v Argentině za benpress a celkově tam jsem byl pátý.

Jaké je vaše civilní povolání?

Podnikám. Mám zverimex, kde je mořská akvaristika hlavně, od krokodýlů pak přes hady a tak. Pak mám farmu s koňma, kde máme plemenné hřebce a pak ještě vyvážím akvarijní ryby. Takže dělám to, co mě baví, trojboj a se zvířaty, která mám rád.