Jan Škop se věnuje hlavně výtvarné fotografii, čtěte rozhovor před jeho výstavou v Plasích!

Narodil ve městě poblíž Plzně a většinu svých dosavadních let strávil v Plasích, nádherném městečku na západě republiky. "Aktuálně studuji kameru na filmové škole v Písku, takže většinu času trávím tam," řekl talentovaný fotograf Jan Škop v úvodu zajímavého povídání před svou třetí autorskou výstavou, která v pátek 5. srpna začne v Klášteře v Plasích.

O výstavě se dočtete v článku Klášter v Plasích zve na výstavu fotografií Jana Škopa.

Jaká byla Vaše cesta k fotografii?

Přesně si nepamatuji, vždy jsem měl problém se slovním vyjádřením. A právě umělecké okruhy jako je hudba, malba nebo právě fotografie dává člověku možnost neverbálního vyjádření, které má navíc někdy mnohem větší dopad než slova. Z 11. září si všichni pamatují fotografie letících letadel, ale už mnohem méně Buschův proslov. Vyjádření kulturou má mnohem delší trvanlivost.

Můžete prozradit, kdo Vám daroval první fotoaparát, s čím jste začínal fotit?

První fotoaparát jsem si koupil za těžce vydělané peníze z brigády v sile od mého kamaráda Honzy Cejthamra za 1 000 korun. Jde o Konicu Minoltu Z3. Tato firma už neexistuje, ale ve své době byla ve foťácích špička, pak ji ale koupilo Sony a dobré pohádky byl konec. Tento fotoaparát měl 3 Mpix čip, a tak mi nestačila kvalita pro velké fotky. Proto jsem musel nějaké snímky například fotit na čtyřikrát a výsledné fotografie poté v počítači poskládat vedle sebe. Díky tomu jsem se mohl dostat na mnohem větší rozlišení. Dnes už se normálně fotí na 18 Mpix momentky z hospody.

Aktuální výstava není Vaše první, prozraďte něco o těch předchozích.

Nejdříve jsem vůbec nechtěl vystavovat, ale před rokem a něco se mi změnil pohled díky jedné milé zkušenosti. Já jsem neměl v oblibě různá fotografické soutěže, protože v porotě byly většinou ti ´správní´ fotografové. Ale jednou mi to přeci jen nedalo a jednu svou fotografii jsem poslal. Pak mi to vypadlo z hlavy, ale po nějakém čase mi došla pozvánka na slavnostní předávání. Vůbec se mi tam nechtělo a vůbec nic jsem od toho nečekal. Ale když jsem dojel do Plzně, kde se předání mělo uskutečnit, tak mě čekal hrozný šok. Podél ulic, na sloupech a nástěnkách, tam všude vysela ta moje fotografie. Byla to vážně nádhera. Ten den jsem dostal cenu nejlepšího portrétového fotografa roku.

Jakým tématům se věnujete a co je Vaší inspirací?

Není to ucelené, jsou to spíše tokové střípky. Každá fotka má jiný kontext. Většinou jde o mezilidské vztahy, sexualitu, rodinná pouta atd. Někdy zas ale od těchto témat odstakuji a udělam jen stylisticky čisté fotky. Je to těžké tedy určit.

Mojí inspirací jsou životní zkušenosti a zážitky, filmy, hudba nebo knihy – je toho vážně hodně. Často si své nápady píši kamkoli můžu, mám různě na papírkách desítky náčrtů. Bohužel jich zas plno ztratím nebo zapomenu. Anebo jednoduše se mi nepovede převést myšlenku z hlavy do hmotné podoby aby se mi líbila. Po týdnu práce například zjistím, že je to k ničemu, a to pak fotka, většinou to může být i stovky MB dat, jde do složky "nedokončené". Nebo to ukážu Nině, mé přítelkyni, a ta řekne, že je to na h...o. V tom případě se předchozí proces opakuje.

Fotografie, které budou v Plasích k vidění, zařazujete do výtvarných fotografií. Co tohle označení znamená, na co se mohou návštěvníci těšit?

Výtvarná fotografie je tokový protest proti normální fotografii. Já si osobně myslím, že už nejde vyfotit něco, co tu v nějaké podobě už nebylo. Proto mi přijde normální snímání zbytečné. V ateliéru si přesně nasvítíte scénu podle příručky "Jak správně nasvítit scénu" pak tam správně posadíte modelku do polohy z příručky "300 správných aktových poloh" a potom nastavíte správně uzávěrku a clonu a máte tu ´správnou, dobrou a krásnou fotku´. Tohle mě vážně děsí.

Já osobně jsem v životě žádnou naučnou fotografickou knihu nečetl, ale zpět k té výtvarné fotografii... V hlavě máte nějaký nápad a pomocí například deseti snímků jej vytvoříte. Většinou to je proto, že to reálně není možné vyfotit nebo by to bylo finančně příliš náročné. Také používám techniku mixed media a podobně. To zas je skloubení více uměleckých stylů do sebe. Například namalujete na papír skvrny od barvy. Ty pak vyfotíte a mixujete s jinými fotografiemi.