Je všechno nové vždy dobré?

S novou dobou vždy přichází něco nového, ale ne vždy je nové to lepší. To mě napadlo, když jsem jela nízkopodlažním trolejbusem Solaris v Plzni a vyslechla rozhovor dvou starších dam.

V dobách, kdy Plzní jezdily staré červené trolejbusy a "harmoniky" jezdily opravdu jen málokdy, spousta z nás si říkala, kéž jednou přijde doba nových vozů. Doba je tady a s ní i nové, zelenobílé vozy. Jsou samá elektronika, téměř všechny jsou "harmoniky" a jsou nízkopodlažní. A právě na poslední vlastnost mne upozornily dvě dámy, které zjevně inovacím doby nehoví.
Jedu si takhle zelenobílým, nízkopodlažním Solaris trolejbusem. Moc často MHD nejezdím, tak se rozhlížím a koukám, jak je vyparáděný. No, moc se rozhlížet nejde, řidič jede jako blázen a jeden se sotva drží. Jo, sedící, ti se mají, myslím si. A z omylu mne vyvedla první ze zmíněných dam. Stěžovala si stojící ženě. "Hrozně mě bolí kyčel, ani jsem si nemohla sednout, jak je to tady vysoko." Stojící žena jí odpověděla: "Proto si ani nesedám, nevylezu tam a pak se mi špatně slejzá."
Koukám, na co si stěžuje a skutečně, sedadla jsou všude, kromě přední části u prvních dveří, na stupínku. Stupínky jsou poměrně vysoké, starým a nemocným neřku-li těhotným se opravdu musí špatně lézt nahoru. "Je to samá novota, ale zrovna tohle se jim moc nepovedlo," stěžuje si mi sedící dáma, když si všimla, že poslouchám hovor. "Je to sice fajn pro maminky s kočárkem, ale co pro nás?" ptá se dáma seniorka. Je víc seniorů nebo maminek s kočárkem? Kdo ví?