"Moje kniha je součástí mého osobního příběhu," říká cestovatel a spisovatel Petr Nazarov.

Kniha Jižní Amerika – Z Buenos Aires na Machu Picchu vyšla v nakladatelství Nová Forma na jaře roku 2010. Ač se jedná o autorovu prvotinu, setkala se kniha s nebývalým ohlasem. Autor má svůj vlastní osobitý styl, dokáže čtenáře zaujmout a oslovit nejen umně vykresleným prostředím Jižní Ameriky, ale především řadou netradičních příběhů, postřehů a dobrodružství, která na své cestě prožil. O knize i samotných cestovatelských zážitcích si Qap.cz s Petrem Nazarovem popovídal.

Petře, jsi členem Klubu cestovatelů, kolik zemí už jsi vlastně procestoval a které to byly? Jaká „nej“ v sobě tyto země nesly?
"Procestoval jsem již několik desítek zemí a v některých jsem i na pár let či měsíců zakotvil. Každá země nebo světadíl má svá specifika, ale největší dojem ve mně zanechala Jižní Amerika. Nemohu zapomenout ani na svůj dlouhodobý pobyt na Havajských ostrovech a rád jsem pobýval i na Novém Zélandu a v Austrálii."
Co Tě vedlo k sepsání zážitků ze své cesty z Jižní Ameriky?
"Vedla mě k tomu nenadálá možnost vydání knihy a také touha podělit se o celkem nevšední zážitky, které se mi na mojí cestě Jižní Amerikou přihodily. Když jsem četl některé jiné cestopisy, uvědomil jsem si, že jsem prožil opravdu svým způsobem výjimečné čtyři měsíce, měl jsem štěstí na spoustu srdečných lidí a po cestě se mi přihodilo hodně zajímavých věcí, a tak jsem si řekl, že by bylo možná škoda celou tuhle cestu alespoň zhruba nesepsat."
Jaké zážitky z Tvé čtyřměsíční cesty byly pro tebe nejvýraznější?
"Rozhodně to bylo setkání s paraguayskou dívkou Liz, které několik let přispívám na školu, poté setkání s mnoha srdečnými lidmi, jako například donem Miguelem v Concepcionu, Rebecou v Asuncionu, třídenní cesta přes Salar de Uyuni, cesta lodí z Concepcionu do Asuncionu, návštěva fotbalového utkání Bocy Juniors, cestování do zapadlých osad uprostřed džungle, ale také negativní zkušenost s výškovou nemocí."
Jaká místa Tě při cestování Jižní Amerikou zaujala nejvíce?
"Výraznou měrou se do mého podvědomí zapsaly vodopády Iguazu na brazilsko-argentinské hranici a poté magické Machu Picchu. Vodopády Iguazu jsem navštívil pro své nadšení dokonce dvakrát. Poprvé z brazilské strany a poté ze strany argentinské a pokaždé to pro mě byl nezapomenutelný zážitek. Po těchto dvou místech bych rád ještě zmínil největší solné pánve na světě Salar de Uyuni v Bolívii, La Paz v Bolívii, jezero Titicaca na bolivijsko-peruánské hranici, plovoucí rákosové ostrovy na jezeře Titicaca a město Cusco v Peru."
Svoji knihu jsi psal s časovým odstupem po návratu ze své cesty. S jak velkým a z  čeho jsi čerpal vzpomínky při sepisování knihy?
"Svoji knihu jsem psal s odstupem tří let. Při své cestě jsem si nepsal žádný deník, takže jsem čerpal ze své paměti, ale většina zážitků, které jsem v Jižní Americe prožil, je nezapomenutelná, takže když jsem začal psát, nebyl pro mě problém se „vizuálně“ přenést zpátky do této doby."