Odborník na energetiku: „Ceny energií začaly růst již před válkou na Ukrajině."

Tomáš Drápela, bývalý dlouholetý generální ředitel Plzeňské teplárenské, před třemi lety dobrovolně opustil funkci a odešel do ústraní. Působil přes 25 let v energetice. Odborník a především praktik. Dnes působí jako důchodce - konzultant. Tomáš Drápela QAPu popsal, jak dnešní situaci v energetice vidí on.

Jak se Vám daří?

„Děkuji za optání. Daří se mi celkem dobře. Jsem přiměřeně zdravý svému věku a to je pro mě v dnešní době asi to nejdůležitější."

Jak Vy dnes hodnotíte vývoj v energetice nejenom u nás, ale v celé Evropě?

„To, co se dnes děje, mě v podstatě nepřekvapuje a dalo se to čekat."

To myslíte vážně?

„Smrtelně vážně. Za naprostý rozpad všeho co fungovalo poděkujme Německu a evropským úředníkům. Pokusím se to vysvětlit na jednoduchém případu. My teplárníci dodáváme energie našim zákazníkům především ve formě tepla. Cena tohoto energetického produktu je však regulovaná. V praxi to znamená, že existují pravidla, jaké náklady si můžete do ceny promítnout a jaký budete mít profit, marži, zisk. Tohle je pečlivě kontrolováno Energetickým regulačním úřadem a pokud tato kontrola zjistí, že jste jako výrobce udělal něco špatně, je zle. Dodávky a výroba tepla je totiž chápáno jako služba. To slovo služba podtrhuji. Je to důležité. Elektrická energie - elekřina, která je vyráběna na stejném zařízení, má ovšem statut komodity. To je další důležité slovo. Pokud je to komodita, která se dá navíc dobře přenášet není důvod, aby se s ní neobchodovalo. Nejlépe na burze. Na tom všem není nic špatného až do doby, než do té burzy začne někdo zasahovat. A kdo je ten někdo? No to jsou politici. A o tom to celé je," směje se Tomáš Drápela.

Jak to myslíte? Nechápu…

„První ránu dostala burza politickým rozhodnutím Bruselu zavedením obchodování s tzv. emisními povolenkami, které si museli výrobci energií nakoupit. Ale ne všichni!!! Jen někteří, a to za cenu, která se nedala nikterak predikovat, protože byla ovlivňována Evropským parlamentem a následně spekulanty. Ve své historii byla cena od 20 centů až na dnešních cca 100 euro za tunu. Druhou ranou pro fungování evropského trhu s elektřinou pak bylo zavedení povinného přednostního výkupu elektřiny z nestabilních obnovitelných zdrojů za ceny, které byly několikanásobně vyšší než ty ceny tržní. Pojem greendeal - Evropa zachrání planetu - se stalo náboženstvím, fanatismem."

Dnes se ale tvrdí, že za nestabilitu a vysoké ceny může válka na Ukrajině...

„Kdo to tvrdí? Politici a úředníci z Bruselu. Po nich to pak papouškuje a hlásá novinářská obec. Putin pouze přilil olej do ohně, který jsme si ve svém stavení zapálili sami. Ceny energií začaly strmě růst již před válkou na Ukrajině. Ty ceny, které vidíme dnes na burze jsou zcela mimo realitu a nikdo za tyto ceny elektřinu neprodává ani nenakupuje. Díky dřívějším populistickým rozhodnutím a nekompetencích politiků se začal trh hroutit již před válkou. Válka jen vše urychlila a samozřejmě destabilizovala ještě víc. Víte, já každou válku odsuzuji stejně jako každý civilizovaný člověk. Ale bruselským úředníkům se dnes argumentačně hodí, aby na ni svalili svoje diletantství a nekompetentnost. Našim předešlým vládám bych vytkl jediné. Když v roce 2015 Rusko obsadilo Krym. Tady měla zasvítit červená žárovka, kdy do té doby celkem stabilní obchodní partner, který spolehlivě léta dodával přes Německo plyn najednou začal blbnout. V té chvíli jsme měli jako ČR začít budovat vlastní infrastrukturu na dodávky plynu. Třeba s Poláky. Tady jsme zaspali a spoléhali, že se to nějak vyřeší."

Jak z toho podle Vás ven?

„Tady je každá rada drahá. Teď je naše vláda nad rozlitým mlékem. Snaží se záplatovat díry v lodi, do které počertech teče. Vše je pomalé a těžkopádné. Ministr Síkela je energetický diletant. Takový arogantní brouk Pytlík. Všude byl všechno zná. Katastrofa. Kde tohohle chlapa vyhrabali. Klobouk dolů před rozhodnutím města Plzně. Na příští rok vyhlásili stop nárůstu cen tepla, vody, dopravy a dalších komodit. Ta jednání s dalšími akcionáři určitě nebyla vůbec jednoduchá a musela trvat řadu měsíců. A skutečně pomohou lidem a firmám. Bohužel jen v regionu. Město svůj rozpočet také nemá nafukovací. Ale díky tomu, že je dlouhodobě vyrovnaný si takový komfort může dovolit. Na rozdíl od státního rozpočtu, kde všechny budoucí a současné pomoci lidem a firmám jsou na dluh, který jednou bude muset někdo zaplatit."

Nejste Vy k té Plzni nějak moc loajální?

„Jsem. Pracoval jsem v teplárně 25 let. Město jako akcionář ve svých firmách ke svým manažerům mělo dlouhodobou důvěru. To není samosebou. V Plzni po volbách nová politická garnitura neměnila kádry za loajální blbečky, kterým to politicky myslí. V těch společnostech se nastavily dlouhodobé strategie, které se po každých volbách neměnily. Proto jsou dnes městské firmy v takové ekonomické kondici, že nemusí zdražovat. V těch firmách se dlouhodobě a strategicky investovalo. Jen v teplárně téměř přes 8 miliard korun. Nové odsíření, nový fluidní kotel, biomasa, odpady atd. Strategické spojení s dalším energetickým zdrojem ve Škodovce, které kromě bezpečnosti a spolehlivosti dodávek energií na území Plzně, přineslo i do pokladny teplárny nemalé finanční prostředky, které se použily na oddlužení úvěrů ze spalovny. To vše byly kroky, které dovedly teplárnu tam, kde je. To vše ale nebylo z roku na rok. Tohle jsme budovali za podpory města více jak 25 let. Pokud tohle dnes někdo zpochybňuje, tak mi je ho líto. Je ale před volbami. A já za ta léta před volbami už slyšel spoustu hloupostí," říká se smíchem Tomáš Drápela.

Co byste tedy konkrétně doporučil, aby se situace stabilizovala?

„Rozhodně nechci občanům radit, aby si nakoupili svetry. Lidé nejsou hloupí a sami jistě přemýšlí, jak se s tím poprat. To co bych udělal, je můj osobní názor. Za prvé je třeba dát do pořádku trh s emisními povolenkami. Vystoupit z něj a nahradit neprůhledný systém tzv. uhlíkovou daní. Nastavit její trajektorii, aby se s tím dalo kalkulovat. Pro všechny bez výjimky. Za druhé bych zachránil těžbu domácího uhlí, kde se ještě dá. Téměř za vlastizradu považuji rozhodnutí dřívějších vlád o zastavení těžby a likvidaci domácích dolů. Dnes se k nám uhlí dováží z Austrálie. To je vrchol. Hodně už je poničeno a těžba se nedá všude obnovit. Bohužel. Vždyť na našem území je uhlí na minimálně 60 let."

„Za další je třeba vybudovat urychleně další jaderný zdroj. Lépe dva. S tím souvisí i spravedlivé odkoupení minoritních podílů ve společnosti ČEZ, aby byl podnik 100 % státní a akcie se přestaly obchodovat na burze. A dále pak podpora výzkumu nových technologií. Vysoce podporovat a preferovat vzdělávání v technických oborech. Nejen na úrovni VŠ, ale především v oblasti učňovské."

„Zjednodušeně řečeno. Když chceš být politologem, prosím. Ale za své. Ono to vše nezní příliš demokraticky. A asi ani není. Ani nevím, jak se toho dá v naší zemi, která je pod diktátem Německa a Bruselu dosáhnout. Ale ptali jste se na můj názor. Tak tady je. Ty moje návrhy, či myšlenky jsou ale běh na delší trať. Je k tomu třeba osvícené a nebojácné politiky, kteří nemyslí jen na jedno volební období. Krátkodobě je třeba ale pomoci nejen lidem, ale i firmám. Jestli zvýšit ten či onen příspěvek, to opravdu říct neumím. To je věcí politiků a tím já nejsem a nikdy jsem nebyl. Je třeba ale jednat rychle. Stále se nespoléhat, že to za nás někdo vyřeší. My jsme malá ale šikovná země. V EU si z nás léta dělají jen srandu a na solidaritu bych nespoléhal. Historicky s tím má naše země neblahé zkušenosti. Velkou příležitost jsem viděl ve V4. Ale i tam to začíná podivně (díky nešťastným prohlášením některých hvězd u nás) skřípat."

Myslíte si, že se z těch Vašich myšlenek bude něco realizovat?

„Víte, to nejsou moje myšlenky. Tohle Vám řekne (možná trochu jinak) každý, kdo v energetice nějaký čas pracuje nebo pracoval. Na to nemusíte být kdovíjaký génius. Když ale slyším v televizi některé naše zástupce v Evropském parlamentu a jejich prohlášení a komentáře k energetice, je mi smutno. Třeba pan Niedermayer nebo pan Pexa. To jsou opravdové hvězdy. S těmi to vážně vyhrajeme."

Foto QAP a archiv Tomáš Drápela