Petr Jákl promluvil s Plzeňany o Kajínkovi

22.04.2011 1:44

V rámci Filmového festivalu Finále nemohl pochopitelně chybět ani snímek Kajínek, o kterém vás Qap.cz informoval již v pondělí. Na besedu s diváky do Plzně zavítal také režisér snímku Petr Jákl ml. spolu se svými filmovými parťáky. Qap.cz vám přináší část besedy s diváky a novináři na téma filmu i případu Kajínek.

O Kajínkovi, a to jak o tom filmovém tak reálném, se s Plzeňany přijel do Měšťanské besedy pobavit režisér stejnojmenného snímku, který vyvolal napříč společností rozporuplné reakce, Petr Jákl ml. Společnost mu dělali dramatur Petr Bok, mistr střihu Matouš Outrata a otec a producent v jedné osobě Petr Jákl st. Qap.cz vám přináší záznam části debaty s diváky a novináři.

Jako štáb jste točili také ve věznicích. Jak se na to vedení věznit a vůbec zaměstnanci dívali? Ve filmu pochopitelně zobrazujete ten vězeňský systém způsobem, který není příliš lichotivý, určitě není brán jako dobré PR na Bory….

Petr Jákl ml: "To bylo zvláštní v tom, že my jsme měli smlouvu s vězeňskou službou. Oni věděli, co budeme natáčet, a přesto s tím souhlasili. Je fakt, že když jsme se potom dostali do některých vězení, jako tady na Borech nebo na Mírov, tak nás čekalo hodně překvapení. Jedno z nich bylo to, že ve filmu jsou scény, kdy se po někom střílí. Do vězení se ale samozřejmě nesmí nosit zbraně, takže my jsme neměli, jak ty scény natáčet. Ve finále jsme je přemluvili, že vezmeme alespoň makety, herci dělali, že střílejí a my jim potom v postprodukci dodělávali šlehání plamenů ze zbraní anebo detaily jsme točili někde jinde. Tohle nebylo úplně jednoduché, ale jinak nám vycházeli vstříc a bylo to opravdu zajímavé."

Mluvili jste přímo s Kajínkem?

Petr Jákl ml.: "Jezdili jsme za Kajínkem asi pět let. Poprvé jsme byli ve Valdicích, to už je teď možná opravdu šest nebo sedm let. Po tu dobu jsme z něj dostávali informace o tom, jak on vnímá celou tu kauzu, jak utekl, co dělal na útěku a tak dále. Části z toho jsme používali i pro film."

Jak se k filmu vyjádřil sám Kajínek, když jej viděl?

Petr Jákl ml: "Tohle bylo kuriózní v tom, že jsme mu film pouštěli samozřejmě ve vězení a řekl bych, že to byl asi první vězeň na světě, který viděl ve vězení film sám o sobě. Film viděl asi s dalšími deseti vězni a pěti bachaři, kteří tam stáli okolo něj. Trošku ho to dojalo samozřejmě, protože viděl ty věci, co mu připomněli zvláště ten útěk, zatčení a tak dále. Docela se držel, ale skoro ho to rozplakalo."

Co je na filmu zjevné, je skutečnost, že se naprosto vymyká českým standardům. Je akční, je svižný, působí jako evropská trillerová produkce, což se v Čechách standardně příliš nedaří. Jak se Vám to u Kajínka podařilo?

Matouš Outrata: "Ono se to tady ani dařit nemůže, protože když máte na střih šest neděl, tak se to prostě nedá stihnout. Filmy se běžně dělají tak, že se udělá hrubý střih, pak se to očistí a jde to ven, protože už nejsou peníze. Já jsem si zažil luxus toho, že jsme mohli střihat v podstatě tak dlouho, jak jsme chtěli. Protože Petr je sportovec, který, když se řekne, že zítra ráno ve střižně v devět, tak to opravdu znamená zítra ráno ve střižně v devět, ne, že si zavoláme v jedenáct a možná se ve tři potkáme, tak se na tom skutečně sedm měsíců dělalo nonstop. Měli jsme skutečně tu úžasnou možnost na tom dělat do zhroucení těla i duší, což se nám nakonec, myslím, že oběma, povedlo. Já jsem teda skončil v nemocnici jenom jednou. Já ve střižně mívám zhruba šest set střihů, v tomto případě to bylo opravdu brutálně více."

Spolupracovali jste i s Kájínkovými obhájci nebo dalšími zainteresovanými lidmi?

Petr Jákl ml: "Tak my jsme spolupracovali s mnoha lidmi, kteří měli s případem Kajínek něco společného. Pepa Klíma a Janek Kroupa byli poradci, kteří nám poskytovali jejich pohled na věc. S Klárou Slámovou plus dalšími právníky, kteří se v případu objevili, jsme konzultovali všemožné věci. Kontaktovali jsme i lidi, kteří stáli na té druhé straně, což byli vlastně tady plzeňští policisté Krojcer a vlastně pak i Pokoš. Určitě jsme nějakým způsobem také zjišťovali názory těch lidí, kteří stáli na druhé straně nebo to cítili jinak. Zjistili jsme maximum toho, co se dalo, a pak jsme si na to udělali svůj vlastní názor. To, co se nám líbilo, tím směrem jsme film vedli. Samotný film měl být mimochodem ze začátku úplně o něčem jiném. Byl více o Kajínkovi, o jeho útěku a až pak jsme to celé přetočili spíše na to pozadí, které se mně zdálo mnohem zajímavější. Tam došlo k zásadním změnám a to bylo v době, kdy přišel Petr Bok jako dramaturg a podílel se na scénáři s námi. On to začal tak jakoby přesouvat a moc to tomu filmu pomohlo. Film dostal jakoby takový jasnější směr a mně se to potom daleko lépe režírovalo, protože ta idea, tu jsem v hlavě měl, ale potřeboval jsem nasměrovat tím správným směrem."

Petr Bok: "Když zavolali z produkce, měl jsem za sebou něco, co pravděpodobně stále ještě nebylo na obrazovkách, jednalo se o tématiku Berdychova gandu. Když přišla práce na Kajínkovi, šel jsem za tou ženou, která skutečně sama odhalila své kolegy, kteří nejen, že organizovaný zločin odhalovali, ale sami jej organizovali, což pro ní bylo asi sedm let velmi krušné, bylo to sedm let stresů a do jisté míry obavy o život. Tehdy jsem za ní přišel a řekl jsem: Mám možnost dělat něco o Kajínkovi. Udělal to? A ona se na mě tak podívala a říká: To myslíš vážně? Říkal jsem jí: No, vážně, ptám se, jestli to udělal. A ona: Ne! Ptám se jí: Podívej, ty jsi u policie na poměrně vysoké pozici, dělala jsi organizovaný zločin, ten chlap sedí na doživotí a ty mi říkáš, že to neudělal? Kdo za tím tedy stojí? A ona. Hádej. Tak se ptám: Policajti? A ona: Policajti! Takže to byl ten moment, kdy do toho člověk přicházel. Na filmu je patrná jedna věc. Ne, že by Kajínek nebyl gauner. Jasně, že to byl gauner. Spoustu věcí, které udělal, byly daleko za hranicemi zákona. Ale jsme přesvědčeni, že za toto konkrétní provinění, za které byl odsouzen, za to je odsouzený neprávem, protože sedí za někoho jiného."

Jaká je míra zkreslení ve filmu? Jak moc jste se drželi reality a do jaké míry jste si ji upravili?

Petr Jákl ml: "Tam jde o to, že v této kauze nelze říci, co je skutečnost a co je fikce, protože budeme-li brát jako skutečnost to, jak to odsoudil soud, tak je to v podstatě celé fikce. Pokud to budeme brát podle výpovědí jednotlivých svědků, tak v některých věcech to jde přímo tak, jak oni to odvyprávěli a tak, jak my jsme to převzali. Obecně co každopádně není fikce, je to pozadí a ten systém, právě to propojení politiky s těmi policisty, soudci… A to je něco, co se ukázalo nejen na Kajínkově případu, i když tam se v podstatě prokázalo pouze nějaké propojení s policií, ale na plno jiných případech, kde toto nějak fungovalo. V podstatě nejde o to, jestli Kajínek je nebo není vinen. Jde o to, jestli tady ten systém takto zafungoval také v jiných případech, nebo může zafungovat v případě kohokoli jiného. Každopádně některé věci byly přizpůsobeny filmové řeči. To bylo například to, že v reálu právnička nastoupila až po Kajínkově útěku, ale my jsme se rozhodli, že budeme ten příběh vyprávět skrze ni a museli jsme ji dostat do příběhu daleko dříve, v podstatě už na začátku. To bylo třeba zásadní rozhodnutí, které se liší oproti skutečnosti."

A co nehoda Kajínkova původního advokáta? Pravda nebo fikce?

Petr Jákl ml: "Nehoda byla také přimyšlená záležitost, která se stala, ale v jiném případu. Dost často jsme přejímali věci, které se staly právě v jiných případech."

SDÍLEJTE ČLÁNEK

MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT