"Pohádka je můj nejbližší filmový projekt," říká režisér Filip Renč

Režisér Filip Renč je v letošním roce jednou z hlavních filmových hvězd, které navštíví Mezinárodní festival pro děti a mládež Juniorfest. Speciální ocenění převezme ve středu 11. listopadu v Erbovním sále zámku v Horšovském Týně. Filip Renč se sice zapsal do povědomí jako režisér a v současné době nejvíc strhává pozornost novým filmem o Lídě Baarové, který bude mít premiéru v příštím roce. Nicméně bohaté zkušenosti má i z "druhé strany" kamery. V dětství to skoro vypadalo, že před kamerou najde svoji budoucnost.

Vaše začátky s filmem byly spíš na opačné straně, než stojíte dnes, tedy před kamerou. Jak vzpomínáte na ty první herecké zkušenosti? Jaké to bylo?

"Já jsem před kamerou poprvé stál ve filmu mého táty Babylon v suterénu, dělal to v Krátkém filmu Praha a mně bylo tak čtyři nebo pět let. Hrál jsem takového grázlíka, který zapaloval v bytě oheň, dělal si táborák a opékal si buřty. Tahle nálepka mi zůstala dodnes. Pak jsem měl jednu větičku v seriálu Pan Tau, kde hrála hlavní roli moje sestra Veronika. Tam dělala pomocnou režisérku Žofie Futerová, která později dělala pomocnou režisérku Oty Kovala, takového mého kmenového režiséra dětských filmů. Ten si mě pak vybral, když mi bylo šest let, do hlavní role Družina černého pera. Tam jsme zažili spoustu příhod a byl to svět, které nezažije každé dítě. Človek vlastně žil profesionální život už od brzkých dětských let. Ranní vstávání, cestování, učení textů a do toho občas nějaké doučování."

V různých epizodních rolích jste se nicméně ukázal i v pozdějším věku, tak co Vás vlastně přimělo k tomu, abyste přešel spíš do prostoru za kamerou?

"Za kamerou mi to přišlo takové smysluplnější a kreativnější, než jen poslouchat příkazy režisérů a asistentů, jen papouškovat scénáře, které někdo napsal. Spíš jsem chtěl být ten, kdo filmy vymýšlí, než jen ten, kdo je reprodukuje. Také jsem se v pubertě začal stydět, takže jsem si nebyl před kamerou tak jistý. Ta dětská suverenita odplula s dětstvím. Poslední taková role byla ve filmu Papilio s Milanem Kňažkem, to my bylo, myslím, osmnáct. To byla moje poslední mladistvá role. Pak jsem si tedy z nouze vzal roli ve svém filmu Requiem pro panenku, kdy jsem suploval za Martina Dejdara jeho postavu číšníka Vikyho. Ale už to v životě neudělám, protože dívat se na sebe ve střižně, je pro nrežiséra něco strašného."

Když se podíváme obecně na pohádky, pamatujete si, které byly Vaše oblíbené, když jste byl dítě?

"Nejradši jsem měl Sejdeme se u Kolína a Křemílka a Vochomůrku. Vůbec ty animované věci z Krátkého filmu Praha, většinou to dělalo Studio Jiřího Trnky, kde dělal i můj táta. A nikdy by mě třeba nenapadlo, když jsem se jako malý díval na Křemílka a Vochomůrku a poslouchal jejich hlasy, že ten hlas bude v dospělosti jeden z mých největších kamarádů. Jiřina Bohdalová je moje velmi dobrá kamarádka, výborná ženská a bavíme se jako rovný s rovným."

Dokážete přesto říct, která z českých pohádek u Vás hrála prim?

"Asi Tři oříšky pro Popelku, protože to má takovou svoji neopakovatelnou českou poetiku, kterou těžko nějaká pohádka předčí. Tam panu Vorlíčkovi klaplo všechno jako švýcarské hodinky. Měl ohromnou kliku na obsazení a na všechno. Také bych rád natočil pohádku a vlastně je to můj nejbližší filmový projekt."

I když je to zatím asi tajné, prozradíte něco bližšího?

"Je to ve stádiu opravdu příprav. Je napsaný scénář od Lucie Konášové, je to adaptace Hrubínovy pohádky O živé vodě. Teď budeme hledat, jak to eknomicky zaštítit, aby to splňovalo současné parametry pohádek, aby to nebylo ošizené. Konkurovat u nás těm americkým trikovým pohádkám z Disney studia je velice těžké. Ty filmy mají rozpočet kolem osmdesáti až sto milionů dolarů, protože nejdražší jsou triky. Ty jsou stejné všude na světě, ale nějak je musíme obejít, protože my je tady neumíme. Zároveň nechceme děti ošidit o podívanou, která k pohádkám patří."

Když se na podíváte jako režisér na práci s dětmi, tak jaká je? Přece jen máte i zkušenosti s dětmi v roli herců...

"Já těch zkušeností až tolik nemám. Dělal jsem jen videoklipy nebo reklamy s dětmi. Tam jsem měl ovšem vždy vycepované děti například ze souboru Valášek, takže ty už byly takzvaně vydrezurované od čtyř let. Je to ale hrozně milá práce, když se snaží být dobré. Nejlepší jsou tak ve věku kolem těch pěti nebo šesti let. Ale já sám sebe jako dítě bych režírovat nechtěl. To obdivuji Otu Kovala, že mě nepřizabil, protože my jsme byli hrozná parta. Byli jsme grázlíci a rošťáci, byli jsme jak urvaní ze řetězu, takže obdivuji, že to zvládli."

S Filipem Renčem se návštěvníci Juniorfestu budou moct setkat ve středu 11.listopadu, kdy v rámci slavnostního večera převezme speciální ocenění festivalu Zlatou rafičku v Erbovním sále zámku v Horšovském Týně. Festival se pomalu ale jistě přehoupl do své druhé poloviny. Ohlédnutí za uplynulým programem najdete zde. Juniorfest trvá do 11. listopadu.

FOTO: QAP.CZ