Tonutí nemusíte poznat na první pohled. Na co si dát pozor u dětí a jak zasáhnout?

Tonutí patří mezi nejzrádnější letní rizika. Stačí chvilka nepozornosti, přecenění sil nebo podcenění hloubky a může jít o život. Na rozdíl od filmů nebývá tonutí většinou hlasité ani nápadné, obzvlášť u malých dětí. Jak v takových chvílích zachovat chladnou hlavu a jak postupovat, vysvětluje v rozhovoru Lada Brožová z plzeňského Českého červeného kříže, která se první pomocí zabývá každý den a vede praktické kurzy pro veřejnost.

Jak by měl laik reagovat, když si všimne tonoucího?

První a nejdůležitější pravidlo, které učíme na kurzech, je nevytahovat tonoucího, který je při vědomí a snaží se sám udržet na hladině. Tonoucí bývá v panice, chytí se vás a může vás stáhnout pod sebe. Správným postupem je tonoucímu hodit předmět, který mu pomůže udržet se na hladině. Vhodný je například záchranný pytel nebo kruh. V případě, že tyto pomůcky nemáte k dispozici, využijte jakýkoli plovoucí předmět, který mu dokážete hodit.

A co když je nutné jít do vody?

Pak musí být zachránce vždy jištěný. Vodáci to dobře znají, u jezů bývají lana a házecí pomůcky. Do vody by měl jít jen zdatný plavec, který ví, co dělá. V případě pochybností je vždy bezpečnější nechat zásah na profesionálech a neprodleně kontaktovat tísňovou linku 112. V oblastech, kde funguje vodní záchranná služba (třeba na přehradách), může operátor poslat přímo je.

Jak postupovat, když už tonoucí nejeví známky života?

Pokud nereaguje a nedýchá, musím okamžitě zahájit resuscitaci. U tonutí je důležité pamatovat, že nejdřív dochází k zástavě dechu a až poté srdce. Proto nestačí jen stlačovat hrudník, nutná je resuscitace s dýcháním z úst do úst.

Pokud se jedná o vašeho blízkého, určitě resuscitujte i s dýcháním. U cizích lidí se nejdříve rozhlédněte, jestli na místě není jejich rodina nebo známí, kteří by mohli dýchání provést. Zjistěte také, zda někdo nemá pomůcky pro bezpečné dýchání. Plavčíci je na koupalištích mít musí. Vodákům a dalším lidem, kteří tráví léto u vody, doporučuji pořídit si jednoduchou resuscitační masku.

Často se říká, že tonutí poznáme podle toho, že člověk křičí a máchá rukama. Je to tak?

To je představa, kterou máme díky televizi. Často to tak nebývá. Hlavně u dětí tonutí probíhá úplně jinak, bývá tiché a nenápadné. Dítě může odhadnout špatně hloubku, zmizí pod hladinou a neplácá se ani nekřičí. Proto je důležité mít děti neustále na očích a být jim nablízku tak, abych na ně po celou dobu viděla a mohla je v případě potřeby vytáhnout okamžitě z vody. Pokud je mezi námi dvacet metrů a voda není průhledná, dítě nemusím najít včas.

A co dospělí? Na co by si měli dát pozor?

U dospělých je problém hlavně v přecenění sil. Odplavou daleko, ztratí energii a zmizí pod vodou. Často už mimo dosah pomoci. Velkým rizikem je také alkohol. U vody opravdu nemá co dělat, snižuje schopnost správně se rozhodovat i fyzicky reagovat, a to je v kombinaci se sluncem velmi nebezpečné.

Máte nějaké doporučení, kde se lidé mohou dozvědět víc?

Nejlepší je absolvovat kurz první pomoci, kde si člověk vše vyzkouší v praxi. Dýchání z úst do úst s maskou chce určitý grif. Kurzy pořádáme například i u nás v oblastním spolku Plzeň Českého červeného kříže. Určitě také doporučuji každému prostudovat web uvodybeznehody.cz. Jsou tam videa, rady i praktické informace o bezpečnosti u vody.