Rok šumavských luk začíná. Národní park připomene vzácné rostliny a živočichy

V rámci Roku šumavských luk bude věnována pozornost takzvanému bezlesí, tedy místům v krajině, kde neroste souvislý les. Místa, kde se dřevinám přirozeně nelíbí a kde se pravděpodobně od poslední doby ledové nikdy ve větší míře nevyskytovaly, jsou označována jako prvotní bezlesí. To vzniklo přirozeně a typickým příkladem jsou rašeliniště.

"Sekundárním  bezlesím jsou louky, pastviny i plochy bývalých osad, tedy ty plochy, které v minulosti záměrně lidé odlesnili, aby na nich mohli stavět svá obydlí a zemědělsky hospodařit,“ vysvětluje hlavní rozdíly krajinný ekolog Správy Národního parku Šumava Romana Roučková. Louky a pastviny zaujímají plochu zhruba 8% rozlohy celého národního parku tedy necelých 5500 ha.

Pokud chceme zachovat ohrožené druhy rostlin i živočichů, bez lidských zásahů na loukách a pastvinách to nejde. Typickým případem je jeden z nejohroženějších druhů střední Evropy, kriticky ohrožený rozchodník huňatý. Je to 5-20 cm vysoký, světlomilný, konkurenčně velmi slabý druh. To znamená, že mu vadí přerůstání jinými druhy rostlin nebo mechů.

"Nejraději roste na rašelinných loukách či prameništích. Nejvíce ohrožen je odvodňováním, zánikem tradičního hospodaření. Historicky se v Česku vyskytoval na více než 300 lokalitách. V současné době existují už jen čtyři místa výskytu, z toho dvě jsou na území NP Šumava. Jedna v blízkosti Srní a jedna v blízkosti Borových Lad,“ sděluje Romana Roučková

Životní podmínky dalších druhů jsou ovlivňovány způsobem, jakým se na loukách nebo pastvinách hospodaří.

"Typickým příkladem je například chřástal polní. Pták, který se na jaře vrací ze svých zimovišť z teplých krajin, potřebuje pro svůj život vysokou trávu. Proto mají louky, kde se chřástal vyskytuje, stanovený zvláštní režim kosení. Konkrétně seč i pastva je na těchto lokalitách možná až po 15. srpnu,“ zmiňuje ornitolog Správy Národního parku Šumava Aleš Vondrka.

Další speciální zásah se odehrál v oblasti Knížecích Plání. Na zhruba třech hektarech nechala správa parku vykácet nálety, kterými tato plocha začala zarůstat hlavně po roce 1945, tedy po nuceném odsunu původních obyvatel.

"Za těch více než 70 let tu vyrostl prakticky nový les. Jenže doslova vzal přirozený životní prostor jednomu z nejohroženějších živočichů na Šumavě - tetřívku obecnému. Proto jsme tuto plochu vyčistili a upravili mu tak biotop, který mu vyhovuje a na území Šumavy mu stále ubývá,“ sděluje Aleš Vondrka.

O šumavské louky je tedy třeba pečovat. Správa NP Šumava proto má vytvořené managementové plány jednotlivých ploch a do péče o bezlesí jsou zapojeni jak soukromí zemědělci, chovatelé dobytka, tak třeba i dobrovolníci.

"Péče o šumavské louky spočívá například i v likvidaci invazních druhů, jakým je na území NP Šumava zejména  lupina mnoholistá. Proto letos vyhlásíme několik dnů pro dobrovolníky, kterým nabídneme nejrůznější možnosti zapojení se do péče o bezlesí od vytrhávání lupiny, úklidu klestu nebo hrabání trávy. Po každém takovém pracovním dopoledni bude následovat komentovaná procházka s našimi odborníky,“ prozrazuje mluvčí Správy Národního parku Šumava Jan Dvořák.

"Samozřejmě teď vše záleží na tom, jak se bude vyvíjet situace kolem opatření spojených s nouzovým stavem kvůli šíření koronaviru. Tyto aktivity tak alespoň připravujeme, stejně jako připravujeme sérii krátkých videí o nejrůznějších fenoménech spojených se šumavskými loukami. A děti se mohou, stejně jako každý rok, zapojit do výtvarné soutěže Šumavské louky,“ dodává Jan Dvořák.

FOTO: Libor Ekrt