NP Šumava se pyšní znovuobjevenými pralesními živočichy

Někteří odborníci ho přezdívají Velký piškot, podle oválného tvaru výletového otvoru ve stojících souších připomínající právě piškot. Jedná se o extrémně vzácného živočicha, jehož výskyt v ČR je velmi limitovaný. Řeč je o kornatci velkém, který byl nedávno znovuobejven v Národním parku Šumava.

„Je to neuvěřitelné. O kornatci velkém na území národního parku máme poslední záznamy někdy z let 1905 až 1907, kdy jej popisovali odborníci v oblasti Plechého a Želnavy,“ říká Vladimír Dvořák ze Správy Národního parku Šumava.

Na kornatce velikého můžeme narazit aktuálně mimo šumavský park jen v Žofínském pralese pak až v Moravskoslezských Beskydech.

„První nález na Šumavě byl vysloveně náhodný, když ho loni objevili naši lesníci v oblasti Medvědí stezky na Stožecku po té, co ho vysypali z kůrovcového lapače. Už tehdy jsme si s kolegy entomology říkali, že jeho populace nebude jen o pár kusech, ale bude určitě větší, protože šance, že by náhodně spadl do lapače ojedinělý exemplář, je asi tak velká, jako vyhrát jackpot v loterii,“ doplňuje Vladimír Dvořák. 

Monitoring v letošním roce odhalil, že výskyt kornatce v okolí Hučiny a v masivu Třístoličníku je obrovská. Předpokládá se, že celkový výskyt bezobratlého živočicha je mnohem větší, jelikož samotný monitoring je teprve v počátcích.

A proč je kornatec velký tak vzácný? "Je to pralesní specialista, který se vyskytuje pouze v oblasti se stojícími torzy suchých jedlí nebo smrků velkých dimenzí, které jsou kolonizovány troudnatci – tedy dřevožijnými houbami. Tato torza navíc musejí být alespoň10 let odumřelá a nejlépe osluněná. Vyhovují mu tedy místa, kde umírá více stromů najednou," uvádí tiskový mluvčí NP Šumava Jan Dvořák a doplňuje: „Takové biotopy se v České republice vyskytují jen na malých plochách právě třeba v Beskydech nebo na Žofíně. Ve větším množství pak tady na Šumavě. A to, že jsme ho objevili v oblasti Třístoličníku, souvisí právě s odumřením horního stromového patra vlivem kůrovcového žíru a následném „dozrání“ dřeva nastojato. Potvrzuje se tak, že právě tady jde o prales ve všech jeho podobách."

Kromě kornatce lze na Šumavě  narazit na další vzácné pralesní druhy – například kriticky ohrožený tesaříkovitý brouk trnoštítec horský nebo druh kovaříka Ampedus auripes, či kovařík Danosoma fasciata vedený jako ohrožený v Červeném seznamu. Monitoring potvrdil jejich výskyt na řadě míst jižní časti národního parku. Mezi další takzvané znovuobjevené druhy lze zařadit i roháčka jedlového.

Roháček jedlový byl na Šumavě znám pouze z velmi omezeného území, avšak letošní monitoring ho zaznamenal na více místech, například na Boubínsku, Stožecku a i v okolí Vimperku.

„Díky takovým objevům se dá říci, že území Národního parku Šumava funguje jako taková Archa Noemova. Uvedené druhy brouků totiž musely někde skrytě přežívat a čekaly na příležitost, až se zde utvoří podmínky pro jejich rozšíření. Takové podmínky jsou právě jen v bezzásahových oblastech, které jsou v národních parcích nebo v některých částech chráněných krajinných oblastí. A definuje je velké množství odumřelých stromů,“ uzavírá ředitel Správa Národního parku Šumava Pavel Hubený.

FOTO: NP Šumava