Cenu 1. června dostala socioložka Šiklová a in memoriam básník Jirous

Cena 1. června se uděluje každoročně jako připomínka událostí roku 1953, kdy se Plzeňané vzepřeli komunistickému režimu. I letos se na plzeňské radnici Cena 1. června udělovala. Dostala ji socioložka Jiřina Šiklová a básník a disident Ivan Martin Jirous, za kterého cenu "in memoriam" převzala partnerka.

Cenu 1. června obdrželi socioložka Jiřina Šiklová za důsledné prosazování principů demokracie a za odvážnou podporu a distribuci samizdatové literatury v dobách nesvobody. Druhým oceněným se stal in memoriam Ivan Martin Jirous za jeho statečné občanské postoje, za nesmiřitelné aktivity proti totalitnímu režimu, za publicistickou a literární činnost a v neposlední řadě za osobní přínos české kultuře. Cenu převzala Jirousova životní partnerka Dáša Vokatá.

Jiřina Šiklová

Scioložku navrhli dva Plzeňané, Květuše Sokolová a Petr Marovič. "Od 70. let 20. století spolupracovala na distribuci zahraničních i exilových knih do tehdejšího Československa a tajné výměně korespondence, odesílání rukopisů a článků na Západ. Měsíčně tzv. kanálem Kat díky paní doktorce Šiklové proudilo přes 200 kg nelegálních tiskovin, zpráv, článků, sborníků či rukopisů, včetně velmi důležitých dokumentů," uvedla v laudatiu Květuše Sokolová. "V normalizačních letech byla perzekvována a po procesu v roce 1981 pak jedenáct měsíců vězněna a obviněna z organizovaného podvracení republiky ve spojení s cizími mocnostmi," uvedla dále.

Šiklová Jiřina vystudovala historii a filosofii na Univerzitě Karlově, kde poté působila jako odborná asistentka. V roce 1965 se podílela na založení Katedry sociologie FF UK. Byla členkou KSČ, po porážce tzv. obrodného proudu ze strany vystoupila. Následně byla donucena k odchodu z fakulty, pracovala jako uklízečka a mezi roky 1970-1988 jako sociální pracovnice ve Fakultní Thomayerově nemocnici. Od 70. let spolupracovala s Petrem Pithartem na distribuci zahraniční a exilové literatury. Za tuto činnost byla v letech 1981-1982 vězněna. V roce 1990 iniciovala založení katedry sociální práce, kde následujících deset let působila jako pedagožka.